 |
| Podívejme se do Evropy svou starou českou tramvají |
Na síti G+ se čile debatuje, posledně mne zaujal diskusní děj kolem SSE (Spojené státy evropské) pana Lukáše:
Názory (vytaženo z diskuze):
Praktické a zajímavé...Martin,
Cituji....Jo kamaráde ... to co tady je za byrokracii : to není snad nikde. Žil jsem 2 roky v UK, a doteď tam podnikám, živnosťák sem si založil online, za 2 minuty, jenom jsem vyplnil pár věci a dal odeslat, sociální a zdravotní mi strhávají z účtu automaticky - 2,5 libry tejdně za oboje. Takže nějákej 80 kč tejdně za sociální a zdravotní. A když jsem přijel a řek, že si chci platit i český pojištění a chci zpátky svojí karčitku, i když mám tu EU z anglie, tak co po mě chtěli za papíry vyplnit a sehnat a doložit, že jsem to tam platil : tak říkám, že nemám jak, že prostě mi to strhávaj a můžu jim dát leda tak výpis z účtu : kde uvidí jen HMRC a stejně budou vědět hovno, co to je ... No konečná ... Tady kvůli jedné věci, lítáš po 5 úřadech , tam všechno řeší HM Revenue & Customs, a nepotřebuješ 10 čísel a běhat po 10 úřadech ... stačí zavolat na jedno číslo a říct jim tvoje NIN a všechno s tebou vyřeší po tel nebo po netu ...
-
Tomáš: Je snadné nadávat na byrokracii z EU (zvlášť, když si to v mnoha ohledech zaslouží). Horší už je nadávat z pozice občanů státu, jehož představitelé neumějí vládnout o nic lépe (ať se to zdá k neuvěření, naši politikové jsou jen a pouze odrazem naší společnosti). Dodnes vzpomínám na dědečka, který mi celé dětství (ještě za socialismu) nadšeně vykládal o tom, proč se Evropa jednou sjednotí a překoná malicherné národní rozdíly ve prospěch přežití. Již před čtvrt stoletím doufal, že se alespoň moje generace dožije toho, jak jednotná Evropa uchová rozpadající se evropské hodnoty vůči populační záplavě z Asie, neustálému tlaku z východu ad. Jen proto, že nám současný model EU nesedí, neměli bychom se tohoto snu tak snadno vzdávat. Rozdrobené a rozhádané nárůdky kdesi uprostřed starého kontinentu nemají šanci sami přežít budoucnost, která se na nás valí.
Buďme sví, ale současně nedávejme šanci lokálním suverénům, kteří za přehnanou rétorikou národních zájmů vidí jedině výhody pro sebe a své (oficiální i neoficiální) skupiny. V uvědomělé pestrosti vidím sílu, v ucamraném chaosu jen hrabání si na svém písečku, o který brzo přijdeme.
EDIT: Mladším ročníkům vřele doporučuji výlet do evropských dějin posledních 60 let. Touto optikou je byrokratická EU rozhodně daleko od toho nejhoršího, co nás snadno mohlo potkat.
.....Aby nedošlo k mýlce – nezastávám se (současné) EU, ale myšlenky na společné evropské hodnoty (které jsou zřejmé hned, jak člověk Evropu opustí, nebo se jen dostane na její hranice). Mám řadu důvodů domnívat se, že ČR má mnohem větší šance v rámci širšího uskupení, než když bude (znovu) ponechána východním medvědům. I kdyby nás konec žárovek, sáhodlouhé zákony a další věci štvaly k utahání.
Co jsem chtěl říci hlavně – když na cokoli kafráme, měli bychom být schopni nabídnout, nebo alespoň nezaslepeně věřit v lepší alternativu. (A je asi nakonec lepší být trochu idealista, než extremista, či třeba ublížený nihilista. Idealisté – tedy ti bez vymytého/vypitého mozku – zpravidla produkují mnohem více užitku než škod.)
 |
| Mládí žízní po světě jako zdroji vzdělání a informací |
Michal: cituji....Vesnička má družstvo které produkuje potraviny a dodává je do města. Pak ale obchodníci ve městě dostanou nabídku dovozce potravin z nějaké tramtárie a ti družstvu řeknou, že jsou drazí a že musí slevit na konkurenční cenu. Tak se moudré hlavy vesnice sejdou a zjisti, že se na jimi požadovanou cenu prostě nedostanou, neboť musí platit místní ceny a ty jsou podstatně vyšší než v té tramtárii.
Ale protože jsou to lidé pracovití a iniciativní, tak si řeknou, že začnou prodávat na trhu ve městě přímo. Prima, jenže k nákladům na produkci ještě přibudou náklady na dopravu a prodej, takže cena je v lepším případě stejná, jako v marketu. Jenže market dočasně sleví své zboží. Protože nižší cena vyhrává, tak opět zjistí, že se jim to nevyplatí. Když si porovnají své ekonomické možnosti oproti řetězci tak je jim jasné, že cenovou válku nevyhrají.
Opět se sejdou moudré hlavy vesnice a dohodnou se, že tedy budou produkovat potraviny jen pro sebe. Odpadnou tím náklady na dopravu a prodej, Jenže pořád potřebují nakoupit zboží denní potřeby, které nejsou s to vyrobit. Díky přerušenému obchodu však nemají zač. Lidé to tedy vyřeší tak, že někteří členové rodiny začnou dojíždět do města za prací. Důsledkem je ovšem to, že chybí pracovní síla v družstvu a to začne upadat. Lidé čím dál tím více zboží a potravin kupují ve městě a také dojíždí do něj čím dál tím více lidí.
Pak pár šejkům kdesi v poušti přeskočí v hlavě a začnou hnát cenu ropy nahoru. Tím se pro vesničany stane doprava drahou a pomalu ale jistě se začínají přesouvat do města, kde do práce mohou dojet i na kole, v rozumném čase. Uplyne dalších pár let a ve vesnici už až na par lidí nikdo není. Po dalších par letech jsou ze staleté vesničky už jen ruiny. Realita globalizovaného světa.
Náročné...pokračování příště ...to be continued!
