Zobrazují se příspěvky se štítkemInternetové smetiště. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemInternetové smetiště. Zobrazit všechny příspěvky

Kdyby zelených šílenců nebylo...Kdyby zelených trotlů nebylo...

Ilustrační obrázek
Volkswagen srazili na kolena zelení blázni
Když se podíváte v běžný pracovní den na výběr nejdůležitějších zpráv agentury Reuters, která poskytuje online data pro potřeby finančních trhů, obyčejně mezi nimi najdete různorodou směsku:

Jedno shrnutí o propadu akciových trhů v Číně, jedno shrnutí o právě probíhajícím summitu v Bruselu, jednu zprávu o americké centrální bance, jednu o imigrační vlně a jednu o euru. Pokud jste se ovšem podívali na stejný výběr nejdůležitějších finančních zpráv včera, mohli jste zjistit, že čtrnáct ze čtrnácti hlavních zpráv se poněkud monotematicky týká automobilky Volkswagen.
Volkswagen, už rok oficiálně největší automobilka světa, aktuálně čelí skandálu s falšováním údajů o emisích ve svých dieselových motorech. Prozatím oficiálně „jen“ na americkém trhu, ale užuž se začíná spekulovat, že v Evropě je to totéž v bledě modrém.

Ano, kauza Volkswagen nyní válcuje (minimálně ve finančním světě) vše ostatní: Řecko je zapomenuto (byť má čerstvě po volbách), Čína je zapomenuta (ačkoliv její akcie pokračují v propadu), ani imigranti a kvóty, které tolik pálí Čechy a Slováky, nestojí v těchto dnech spekulantům za pozornost. Kauza nabírá takových rozměrů, že dokonce sama německá vláda – jako by toho v poslední době neměla dost s imigrací – se musela od kauzy distancovat a prohlásit, že o falšování nic nevěděla. A evropská automobilová asociace ACEA si zase pospíšila s tvrzením, že prý jde o „izolovaný případ“, který prý rozhodně neznamená, že by podobné praktiky byly rozšířené v celém automobilovém průmyslu. Kdyby však takové podezření neexistovalo, ACEA by jaksi neměla motivaci jej dementovat, že.
Na první pohled se jedná „jen“ o výživný skandál, který ohrozí dobrou pověst jedné značky, za který bude pykat pár obětních beránků a který bude chvíli živit bulvár. Já mám ale podezření, že tu jde o něco víc. Že jde o motiv a princip. Kupodivu o tom jsem se ale zatím nikde nedočetla ani řádku…
Zato jsem se dočetla něco jiného. Totiž že kauza se zapíše do dějin jako kolosální podvod, že knokautuje akciové burzy a bude prý likvidační pro mnoho hráčů v automobilovém průmyslu. Dokonce jsem slyšela i jeden vpravdě hysterický komentář, že prý byla zásadně poškozena prestižní značka Made in Germany, celý německý průmysl, německý hospodářský růst a s ním i náš domácí hospodářský růst.
Hm, faktem je, že kauza v mnoha ohledech připomíná legendární Enron. Pro připomenutí: Enron Corporation byl americkou energetickou společností, jednou ze světových lídrů odvětví. Jeho akcie roky zažívaly neustálý růst. V roce 2001 ale náhle v jeho účetnictví začaly vyplouvat na povrch první podivné nesrovnalosti, až se nakonec ukázalo, že falšování účetnictví je dlouhodobé a záměrné. V roce 2002 společnost zbankrotovala. Hodnota jeho akcií propadla z 90 dolarů na 50 centů. A na akciový trh se nadlouho vkradla nedůvěra. Volkswagen a Enron mají mnoho podobného: I v tomto případě bylo falšování údajů dlouhodobé a promyšlené. I v tomto případě je propad akcií Volkswagenu drastický. Ještě 18. září stála akcie Volkswagenu 153 eur. Ve středu dopoledne to bylo jen 95 eur, od té doby se zase malinko zmátořily. I v tomto případě je nyní podezřívavost vůči celému automobilovému odvětví značná. Ale tím by podobnost asi tak končila.
Mezi Enronem a Volkswagenem je totiž jeden velký rozdíl: Enron měl především finanční problém, dlouhodobě šel ke dnu, ale umně to maskoval. Volkswagen má především morální problém (byť ho tento morální problém bude stát dost peněz: Prozatím vyčlenil na sanaci škod 6,5 miliard eur). Enron přestal existovat; Volkswagen nejen že vesele existuje dál, ale dokonce ani nikdo nezpochybňuje kvalitu jeho vozů z pohledu uživatelské přívětivosti či spolehlivosti. Troufnu si tvrdit, že pokud by automobilka stahovala část svých vozů kvůli, dejme tomu, problému s brzdami, v očích spotřebitelů by ji to poškodilo víc. Ve skutečnosti prohřešek automobilky spočívá hlavně v tom, že se snažil obejít stávající tlak na zelenou politiku. A jsme u jádra věci. To je ten motiv, to je ten princip.
Zjišťuji, že málokdo v mém okolí zanechává menší ekologickou stopu než já. Jenomže vtip je v tom, že já se ekologicky chovám dobrovolně, protože chci, protože se mi to líbí. Ne proto, že mi to nějaká regulace nařizuje. Donutit lidi chovat se „správně“ tím, že jim to nakážeme, ne tím, že v to věří, prostě nefunguje.
Kdyby zelených šílenců nebylo, zcela dominující většina spotřebitelů by s prominutím kašlala na to, jestli jsou emise jejich auta takové či makové; mnohem víc by je zajímala spotřeba a výše jejich pojistky. Kdyby zelených trotlů nebylo, nedostal by Mezinárodní panel pro čistou dopravu (ICCT) do ruky hůl, kterou mohl Volkswagen bíti. Ne, já se Volkswagenu nezastávám, podvádět se nemá a už naši předkové moudře říkávali, že „kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe“. Tvrdím ale, že bez umanutých zelených naivků, kteří jezdí do práce na kole, ale osmkrát za měsíc létají na kongresy o globálním oteplování a emitují při tom víc emisí, než majitel dvoulitrového Volkswagen-Transportera za rok, by se svět celkem jistě oteploval taky, ale s našimi auty bychom si užili víc srandy. Bez zelených hlavinek bychom se v létě nedusili alergií na řepku olejnou, Volkswagen by neměl motiv a nepodváděl by s měřením emisí a nemuseli bychom se teď bát, co když hysterické prognózy o zpomalení německého i našeho hospodářského růstu nejsou hysterické, ale realistické.

Markéta Šichtařová 

Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.

Schopnost přizpůsobit se je nepochybnou známkou inteligence. Vynechejte jídlo pokud musíte, ale nikdy nevynechejte příběh autora!

Pohostinnost a slavnosti Sikhů v Londýně původní fotografie

Můj pohled na svět a o tom co se kolem nás právě děje

Ptáci radostně zpívají a rackové řvou na řece. Dobrou noc odzpívá kos, i ráno při úsvitu je pěvecky aktivní, pro ty kdo vstávají brzy. Noční pracanti, sovy a spáči vstávají obvykle až k obědu.
Přišlo Jaro, slunečné dny a léto očekáváme přátelé...jsme znovu na cestě oživení aktivity v přírodě.
Samozřejmě sledujeme dění ve světě, poslední zprávy...ale s kritickým nadhledem. Držme si zdravé názory na věc.

cituji Radio Impuls......Pan Ivo Šmoldas ve čtvrtek 10.3. rozebral schopnosti našich občanů se přizpůsobit systému sociálních dávek.
Mnohá města si trpce stěžují, že nedokážou vyjít se svými takzvaně nepřizpůsobivými občany. Ještě nikdy jsem však neslyšel, že by si takzvaně nepřizpůsobiví občané trpce stěžovali, že nedokážou vyjít se svými městy. Způsoby takzvaně nepřizpůsobivých jsou totiž měšťanům nemálo proti srsti, kdežto způsoby měšťanů jsou takzvaně nepřizpůsobivým zcela upřímně šumafuk. A tak si jedni holt stěžují, kdežto druzí důvod ke stížnostem přirozeně neshledávají.
 A neshledávají ho ne proto, že by byli nepřizpůsobiví, nýbrž právě naopak, že se přizpůsobit hravě dokážou, a to čemukoli, nejlépe pak systému sociálních dávek. Nazývat je nepřizpůsobivými je tedy naprostá mýlka. Jsou totiž stejně přizpůsobiví jako ti, kdo bystře postřehli, že se dá vesele žít třeba ze státních či evropských dotací, provizí za zprostředkování armádních zakázek nebo z úplatků od stavebních firem. Nepřizpůsobiví jsou všichni ti ubožáci, co se výzvám doby přizpůsobit nedokázali, a nepřišli tudíž na nic lepšího než se způsobně živit prací.

 A jelikož schopnost přizpůsobit se je nepochybnou známkou inteligence, je očividné i to, kdo z nás je tu blbec.


Vynechejte jídlo pokud musíte, ale
nikdy nevynechejte příběh autora. 

Zdroj: sociální sítě G+


Jak fotografovat Japonce neboli i kachny psaného jazyka na internetu

Jak vyfotografovat Japonce
Některé novinářské názory je možné rozporovat (je to česky správně?)

Cituji:
Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství. (Petr Koubský)

Téměř v každé webové diskusi se dříve či později objeví někdo, komu se americky říká grammar nazi: taková ta osoba, pro kterou je dostatečným důvodem k zamítnutí vašich argumentů gramatická chyba. Napište třeba „zhora dolů“ nebo „Marie s Irenou přišli“, tj. něco, v čem někdy udělal chybu každý včetně profesorek češtiny (a pravděpodobně též včetně dotyčných gramatických nácků) — a jste u nich vyřízeni. Nepřilepte do složitého souvětí čárku na správné místo a vytáhnou na vás, že kdo neumí psát bez chyb, nedovede ani jasně myslet. A když už nenajdou nic jiného, aspoň vám řeknou, že píšete ošklivě a jazyk má přece plnit estetickou funkci. (Na tomhle odstavci si smlsnou!)

Ano, jazyk má estetickou funkci; někdy. Většinu z nás však, jak praví klasik, mezi básníky žádný Vítězslav nezval. Mluvíme a píšeme proto, abychom si sdělili informace. Babička přijede ve středu, TCP/IP stack je software typu public domain, nalít vodu do kyseliny není dobrý nápad. (A to ani v případě, že to někdo napíše jako kiselina.) Prakticky veškerá odborná publicistika slouží k informování, nikoli ke zkrášlování ducha. Štěkat po sobě kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

Tohle téma mě napadlo, když jsem si povšiml, jak se na Facebooku někdo podivuje, že na webu, jímž mediální poradce nabízí své služby, je jakási obskurní chybička. (Konec citace)

Názory:
Musím silně nesouhlasit. Napadá mě hned několik (propojených) bodů.

Prosím jednu fotografii, prosím. Děkuji.
Autor velmi umně a podle mého názoru zcela záměrně zaměňuje grammar nazi/opravu gramatiky za hnidopichy, kteří nemají co jiného říct, aby snížil hodnotu jejich vstupu. Alespoň jak já mám nastavený ten pojem, považuju se za grammar nazi, ale nikdy to nepoužívám jako argument proti obsahu. Takže klást mezi toto rovnítko je účelové a ne vždy pravdivé.

Za druhé autor, opět účelově, háže do jednoho koše velké rozpětí znalostí o českém jazyce, zaměňuje pravopis a gramatiku (!!), přičemž to první je sada pravidel, která by se měl člověk naučit na základce a pak je jen mechanicky opakovat, to druhé- jaké jsou vedlejší věty, vidy a přechodníky, to snad tak zásadní už není (i když se mi osvědčilo při výuce angličtiny, když lidi věděli, bylo na co navazovat, jinak bylo o dost komplikovanější jim některé jevy vysvětlit, čili ani tyhle znalosti nejsou do budoucna k zahození, to jen tak mimochodem), ale taky to snad nikdo v běžné diskusi po nikom nepožaduje, tak proč to do toho plést. Ale taky proč ne, když to zdánlivě posílí jeho postoj a sníží hodnotu (těch jednoduchých) pravopisných pravidel.

Je rozdíl mezi chybou a ignorantstvím. Jakože nebudu opravovat člověka, když napíše Nadzar, to je snad jasné. Už ho spíš opravím, když napíše Marie a Irena šli- a pak se vidí, někdo řekne "jejda, ok, to mi ujelo, díky" nebo "sakra, tohle se mi vždycky plete" a někdo se naštve a začne prskat, že jsem hnidopich a že jde o obsah bla bla bla. Za prvé neschopnost reflektovat chyby a poučit se (ale to už je na jinou debatu), za druhé- já prostě tuhle devalvaci jazyka odmítám. Ve skutečnosti ten pravopis tak složitý není - vyjmenovaná slova, shoda přísudku s podmětem, nějaké to s/z, mě/mně. Jako fakt autorovi přijde v pořádku napsat kiselina? I mean, seriously seriously?!

Napadá mě další bod, nemyslím to absolutně, ne kauzálně, ale korelačně, ale ona tahle forma s obsahem často souvisí. Jakože nejsem schopná si vybavit hrubky u svých více vzdělaných přátel, spíše je vídám v internetových diskusích na populárních serverech, kde ti lidé zrovna moc zásadně neargumentují, spíš vykřikují nějaké nahodilosti. A i u lidí, které znám, takhle zhruba musím říct, že je nějaká korelace mezi vzděláním+obsahovou úrovní příspěvků a pravopisem. Čili v mých očích se pan autor odvolává a chce zalíbit jisté cílové skupině, a to spíš té ignorantské než té, která se občas překlikne, ať na místě, kdy je to hrubka nebo ne.

Z další - ale tady nejsem schopná to už dál proanalyzovat a prohloubit, ale prostě pocházím z prostředí (a !to snad ne! jsem na to hrdá), kde je pravopis samozřejmost a ukazuje na jistou úroveň. Já jsem celkem hrdý gammar nazi a !to snad ne! když někdo opakovaně dělá hrubky ve vyjmenovaných slovech nebo koncovkách přídavných jmen (otcovi hodinky), ano, v mých očích klesá. Každý máme svoje standardy (aspoň se je snažím reflektovat a mírnit v konkrétních situacích). Cituji známého "Postoj k jazyku, ako jednému z najdôležitejších určovacích a identifikačných znakov národa ukazuje úroveň kultúrnosti užívateľa."

A kdo nás tu vyfotí u řeky a v pozadí s městskou elektrárnou?
Na nejobecnější úrovni rozhodně preferuji obsah nad formou, ale myslím, že v tomhle případě, nebo mám alespoň tu zkušenost, ta polarita není tak zásadní, jak se ji snaží mi vnutit autor, tj. když čtu někoho, kdo argumentuje o politice, ekonomice, výchově, vzdělávání, nepamatuju si, že by tam sekal jednu hrubku za druhou. Takže opět - postavit grammar naziho do role toho, kterému jde o formu nad obsahem, je zjednodušující a účelově sloužící jeho jakoby populistickému argumentu. Pro mě psaní není otázkou přemýšlení a vyvažování dvou úrovní, formy a obsahu, podle mě by ten pravopis měl být úplně automatický.

Jsem zvědavá na protiargumenty a reakce, protože přes veškerou moji snahu k reflexi a relativismu, tady mi moje mysl moc prostoru nenahrává a hlava mi nebere, že s tím někdo může mít problém. Tyve, tak na co ta děcka do té školy vůbec chodí, co ještě zrušíme, aby náhodou lidi nemuseli přemýšlet a zatěžovat se?! (merry)

Poznámka: Pro někoho jsou texty nezajímavé, dlouhé nebo i těžké na přemýšlení. Potom se hodí dobré fotografie v originále. Zhotovené pravým japonským Nikonem (zn. China)
Japonci fotografují pořád a my jsme to zkusili také (fotografie si zvětšete klikem)

Zdroj: Lupa.cz

Petrova Bouda v Krkonoších

Petrova Bouda v Krkonoších
Památkově chráněné Petrově boudě nedaleko Špindlerova Mlýna hrozí úplný zánik. Varují před tím odborníci, kteří stav krkonošských bud dlouhodobě sledují. Jedna z nejstarších krkonošských dominant je už několik let mimo provoz. V současné době ji devastují vandalové, ale také počasí. Současný majitel však na rekonstrukci objektu nemá peníze.
Petrova bouda je jednou z nejstarších horských bud na hřebenech Krkonoš. Správa KRNAP po několik posledních let s jistým znepokojením sledovala, jak objekt mění majitele a jaký bude její další osud.
Petrova bouda je od roku 2008 pro turisty uzavřená. Objekt v posledních letech poškodilo vlhko a vandalové. Podle některých odborníků stavbě hrozilo kvůli špatnému technickému stavu zřícení. Hasiči museli k opuštěné boudě vyjet i na konci července. Stavební dělníci, kteří tam přišli, zjistili, že v kuchyni hořelo dřevěné obložení a trám. Oheň sice sami uhasili vodou, ale měli obavy, aby se nešířil dál. Zasahující jednotky požár dohasily.
První boudu na místě dnešní Petrovky postavil v roce 1811 Johann Pittermann, podle jehož zkomoleného příjmení se dodnes bouda jmenuje.

Následující majitel Vinzenz Zinecker ji o pětasedmdesát let později přestavěl na hotel s plochou zatravněnou střechou, proskleným balkonem a verandou. Fasádu ozdobil do vzorů vyskládaných dvoubarevnou břidlicí.
Zdroj:CT24.cz

Neomezené možnosti

Anna versus Marylin
MACHŘI A FRAJEŘI


Žijeme ve světě kde můžeme, ve srovnání s našimi předky, prožít neomezené možnosti. Každý z nás určuje sám sobě jak moc budou neomezené, neboli omezení určujeme pouze my svými rozhodnutími. Hranice neexistují, pokud si je sami ve své mysli nepostavíme.
Frajeři nebrzdí, nechávají život plynout dál a dál aby spirála vzrušení a prožitku byla čím dál tím víc větší.

We live in a world where we can, as compared with our ancestors, to experience unlimited opportunities. Each of us identifies himself as much to be unlimited, not only limits we determine our decisions. Boundaries exist, if you are alone in their minds advocate. Guys do not brake, let life flow on and on to the spiral of excitement and enjoyment were increasingly larger.


Můj pohled na svět a o tom co se kolem nás děje

Marocká tanečnice Ruby
Italský premiér je jedním z nejbohatších Italů.

Vlastní mimo jiné mediální koncern Mediaset a fotbalový klub AC Milán.
Italský premiér Silvio Berlusconi je vyšetřován kvůli případu, který se týká nezletilé tanečnice z nočního klubu v Miláně.
Zdroj blízký vyšetřování uvedl, že policie zkoumá, zda Berlusconi jednal správně, když se zasadil za propuštění tanečnice z policejní stanice. Sedmnáctiletá marocká dívka vystupující pod jménem Ruby byla zadržena za podezření z krádeže peněz a šperků.

Tanečnice se účastnila večírků v Berlusconiho soukromé rezidenci Arcore u Milána.

Médiím sdělila, že jí Berlusconi za účast na večírcích zaplatil sedm tisíc eur (171 tisíc korun). Dívka odmítá, že by se čtyřiasedmdesátiletým premiérem měla sex. Berlusconi je zapleten do několika sexuálních skandálů. Prostitutka Nadia před několika dny vypověděla, že jí Berlusconi zaplatil za dvě schůzky 10 000 eur. Řekla, že nočních akcí v premiérově rezidenci Villa Certoso na Sardínii se účastnilo 25 dívek a také řada osobností veřejného života, například advokáti a podnikatelé.
Berlusconi měl policii tvrdit, že dívka je vnučkou egyptského prezidenta Husního Mubaraka, a proto ji musí okamžitě propustit. Dívku, jež se ve skutečnosti jmenuje Karima Keyeková a pobývá na italském území nelegálně, zatkla milánská policie v květnu.

Policejní zdroj dále uvedl, že vyšetřování se také zabývá podezřením z prostituce nezletilých. V době, kdy se dívka večírků v Berlusconiho vile účastnila, jí bylo sedmnáct let. Prostituce nezletilých je v Itálii považována za trestný čin.

Tak to vidíte. Co dokáží peníze, veselá kopa a mladé dívky. To je mi zpráva pro bulvár a odtud je také zdroj.

Zdroj: tn.cz nova drby bez záruky.

WC Story . A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”

 „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Není to nové, ale je to pořád aktuální a originální.

Akce - ženy na veřejných WC.
Úroveň v metru v Praze je zoufalá. Obtěžují tu ve smradlavém prostředí různá individua a nelze se divit, že chlapi chodí ke stromečkům v parku nebo do podjezdů domů...

Zoufalá žena na veřejném WC
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička mě brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: „Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.”
Pak mi ukázala záchodovou „pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto „pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít” na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vstoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí..., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná” hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala” a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou...

Ale vraťme se ke dveřím... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici”...

Úleva... Áhhhhhh... Ještě větší úleva... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici”, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ještě kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.

Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOO!!!”

Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm... che!

Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout...”, tahle katastrofa tím ještě nekončí... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho..., možná ho budete potřebovat!” a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?” zeptá se tě naštvaně.
„Bál jsem se o tebe... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo..., ale nezvedalas to!”
A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!”.

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.



O tom co se právě ve světě děje co je vytrženo ze smetiště internetu. Čemu lidé věří?

Motorkář věří pouze své mašině a image 

Připravil jsem


pro vás, co čtete tyto stránky převzatou úvahu, kterou byste na smetišti internetu možná minuli (je to něco jako fejeton a to Karel Steigerwald umí)

Zaujalo mne co píše Karel Steigerwald ...převzato z webu www.virtually.cz


Smutný pohled na všežravé dvojnožce 


Čemu lidé věří?

Američani na Měsíci nikdy nepřistáli. Zato dvojčata v NY si srazili k zemi sami. Svět řídí dvanáct skrytých židovských mudrců. Lidé vůbec mají různou rasovou hodnotu, Němci nejvyšší. Komunismus nastolí ráj na zemi. Bůh stvořil i Petra Hájka. Ovšem nejen jeho. Ale některé lidi stvořila opice. Praotec Čech byl na Řípu. Zavedení třicetikorunového poplatku zvyšuje úmrtnost kojenců. Svoboda je poznaná nutnost.
Bohatství vzniká zvyšováním státního dluhu. Hitler dožil v Argentině. Zdravotnictví a školství jsou zdarma. Bohatí lidé jsou darebáci. Sovětský svaz spasí svět a zavede ráj na zemi. Někteří psi rozumějí lidské řeči, ale sami naschvál mlčí. Gorbačova řídila FBI. Dubčeka taky. Plus Mosad. Američani skrývají v mrazáku mimozemšťana. Ropné koncerny tají v trezorech motor, který jezdí na vodu. Vše na světě je spojeno nitkami, za které tahají zednáři, komunisti, Al-Kajda, případně i romský král nebo nadnárodní koncerny.

Tomu všemu věří lidé. Možná miliony lidí.

Existují stovky dalších teorií, věd, kombinací nesmyslů a výroků, kterým se věří. Stačí číst předvolební hesla. Normální je nekrást. Omyl, normální je krást, každý to ví. Volební kampaně předvídají, že politické strany jsou schopné zařídit lidem blahobyt. Opak je pravda, činnost politických stran vede ke snížení blahobytu. Někdy malému, jindy velkému, podle aktivity partají. Blahobyt si lidé zařizují sami, bez nich. Ale většina lidí to od nich žádá a očekává, třebaže dobře vědí, že vlády se skládají z pitomců.

Proč se však věří, že tito pitomci mohou způsobit blahobyt, je záhadné.

Lidé prostě nejsou žádní racionální tvorové s mozky. Jsou to všežraví živočichové, žene je lačnost a raději uspokojují své emoce než svůj rozum. Pokud nějaký mají.

Politika je činnost, která právě s emocemi pracuje. O rozum se opírá sem tam někdo, většina politiků ráda pracuje s hloupostmi, kterým ty emocionální uzlíčky nervů s chutí naletí. Věří se ve šrotovné, že přinese pokrok a blahobyt, ačkoliv je to nesmysl pochopitelný každému, kdo se na minutu zamyslí. Lidé myslí, že přemisťování veřejných peněz, výnosů z daní, vládami z místa na místo je zdrojem blahobytu.

 Každý chápe, že když okrade člověk člověka a za získané peníze si koupí auto, okradený nezbohatne. Když to udělá vláda, i myslitelé větří zlepšení hospodářských poměrů v zemi. Přesto se šrotovným lidé vážně zabývají. Je to jako debata o existenci čarodějnic.
Když se lidem řekne, hoši, bude líp, stačí jen, abyste mě zvolili, uleví se skoro všem. Jako když hořely čarodějnice, což mělo odstranit mor a zahnat ďábla, který podobně jako bezplatné zdravotnictví nikdy neexistoval. Určité zlepšení však vidět je: plundrovat státní rozpočet a zadlužovat státní pokladnu je vůči lidem milosrdnější než upalovat poplatníky jako čarodějnice. Ostatně blahodárnost státních dluhů je velmi rozšířené bláznovství. Spousta lidí věří, že i jejich vlastní dluhy jsou příslibem blahobytu.

Smát se lidem, kteří nevěří v přistání na Měsíci, není správné. Podobným bláznovstvím je zamořené celé lidstvo, ale nikdo to nechce vidět.

Fanatismus Al-Kajdy je u nás v opovržení, ale je to jen půl století, co komunisti vraždili hlava nehlava lidi z podobných důvodů.

Zdroj: http://www.virtually.cz/index.php?art=18987

Čtěte více
např. "Věřím, protože to je absurdní" na webu je tu hledání, najde podrobnosti...!



RUBRIKY a MENU:

1968 ABBA Accordeon Afrika Agáta Aktuální info Alphaville Amerika Analogie Analýza Anděl Andrej Kiska Anna Kurnikova Anna Netrebko Atavismus b Bajka o mravenci a cikádě Básník zpěvák a genius doby Basshunter Blondie BonaFides Bonnie Tyler Boží Muka Brandi Carlile Brilianty Bylinky Cestování Cestování. Moře Cicero Cicero O stáří Civilizace czaktualne CZportal český folklor a tance Český rozhlas Člověk a Nemoc Debaty a názory Den boje za svobodu a demokracii Diamanty Dies irae Diktatura Diskuze Dobromysl obecná Dobrý vtip Domov Drahé kameny Drozd zpěvný Dvorak From the New World Dvořák Edith Piaf Eric Clapton Etické a humánní principy Evergreen Evropa Evropská unie Exekutor v česku Facebook Fauna Fejeton Forever Young Fotografie Gigliola Cinquetti Google Harlej Historie Hlad Hledání Hledání na internetu Homeless Horské panorama Houby Hroznové víno Humor Hypertense Christina Aquilera Imunita kojení a spánek internet Internetové smetiště internetové úložiště iROZHLAS.cz Islám Islámský stát Italie Izrael Jan Werich Jaro Kačaba Kaddafi Kamenný most Karel Kryl Kariera Káva kávovar Kelly Family KGB Killing Me Softly Klíště Kobane komentáře úvahy Komunitní sítě Koně Korsika Krakonoš Krokonoše Kuras La Marseillaise Láska Legendy taneční hudby Lékař Lékař a bylinky Lékaři a vědci Les Léto Lyžování Máj Manipulace Marie Rottrová Markéta Šichtařová Martinské Holé Megan Fox Mince Mireille Mtahieu Mobbing Monitorovací přístroje Montgomery Jižní eskadrona Moonlight Shadow Moře Moudro Moudrost věků Můj pohled na svět Mustafa Kemal Atatürk Názory Nemoci lidské News Novinky O dobrodiních O Honzovi O nejvyšším dobru a zlu O víře Ochratoxiny Osud Ovar Ovoce Peníze Petra Procházková Petrova Bouda Pirati.cz pirátství Pitná voda a jiné nápoje Placebo efekt Počasí Počítače Notebooky Podnikání Podzim Pohádka Pohádky Politika Pověz mi co jíš... Povodně Prezident Prodavač a zákazník Předjaří Přednosti stáří Příběhy Příroda Přítel rodiny Psychopatologie Psychózy Ptáci Radujme se Rady a tipy Relax Roberta Flack Rostou Rozmarýn Rumzeiss Rusko a zlo Rušičky Řecko Sametová revoluce Santorini Selský rozum Seneca Sestry Allanovy Smetana Socialismus Sociální sítě Sokrates Sonata Arctica Spánek Speed Rock Srdce ze skla Stoicismus Strach Suzi Quatro Svoboda Swing Symphony no. 9 Škola Šmejdi Švejk Tanky a Ukrajina Teen teen song's Tenis Tenkrát na východě Tenkrát na Západě Teroristé Terra incognita The Beach Boys The ultimate western Time in The West Tomáš Halík Trpajzlíci U řeky Učitel Události na internetu Události ve světě Ukrajina Urska Zolnir Slovenia Judo Úvod Úzkost Václav Havel Válka Vánoce Věda a svět Velký švýcarský salašnický pes Verše Vesele do života Videa Vitaminy Vlasta Burian Volkswagen WCstory When I Fall In Love Wimbledon Za vaši a naši svobodu Zahrady Základ poznání Základy retrosocializmu Zdraví a nemoc Ze smetiště internetu Zelené ZIMA Zimní sporty Zlato Zlato a investice Žáby Židovské Život na dlani Životospráva

Oblíbené příspěvky