Jak fotografovat Japonce neboli i kachny psaného jazyka na internetu

Jak vyfotografovat Japonce

Některé novinářské názory je možné rozporovat (je to česky správně?)

Cituji:
Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství. (Petr Koubský)

Téměř v každé webové diskusi se dříve či později objeví někdo, komu se americky říká grammar nazi: taková ta osoba, pro kterou je dostatečným důvodem k zamítnutí vašich argumentů gramatická chyba. Napište třeba „zhora dolů“ nebo „Marie s Irenou přišli“, tj. něco, v čem někdy udělal chybu každý včetně profesorek češtiny (a pravděpodobně též včetně dotyčných gramatických nácků) — a jste u nich vyřízeni. Nepřilepte do složitého souvětí čárku na správné místo a vytáhnou na vás, že kdo neumí psát bez chyb, nedovede ani jasně myslet. A když už nenajdou nic jiného, aspoň vám řeknou, že píšete ošklivě a jazyk má přece plnit estetickou funkci. (Na tomhle odstavci si smlsnou!)

Ano, jazyk má estetickou funkci; někdy. Většinu z nás však, jak praví klasik, mezi básníky žádný Vítězslav nezval. Mluvíme a píšeme proto, abychom si sdělili informace. Babička přijede ve středu, TCP/IP stack je software typu public domain, nalít vodu do kyseliny není dobrý nápad. (A to ani v případě, že to někdo napíše jako kiselina.) Prakticky veškerá odborná publicistika slouží k informování, nikoli ke zkrášlování ducha. Štěkat po sobě kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství.

Tohle téma mě napadlo, když jsem si povšiml, jak se na Facebooku někdo podivuje, že na webu, jímž mediální poradce nabízí své služby, je jakási obskurní chybička. (Konec citace)

Názory:
Musím silně nesouhlasit. Napadá mě hned několik (propojených) bodů.

Prosím jednu fotografii, prosím. Děkuji.

Autor velmi umně a podle mého názoru zcela záměrně zaměňuje grammar nazi/opravu gramatiky za hnidopichy, kteří nemají co jiného říct, aby snížil hodnotu jejich vstupu. Alespoň jak já mám nastavený ten pojem, považuju se za grammar nazi, ale nikdy to nepoužívám jako argument proti obsahu. Takže klást mezi toto rovnítko je účelové a ne vždy pravdivé.

Za druhé autor, opět účelově, háže do jednoho koše velké rozpětí znalostí o českém jazyce, zaměňuje pravopis a gramatiku (!!), přičemž to první je sada pravidel, která by se měl člověk naučit na základce a pak je jen mechanicky opakovat, to druhé- jaké jsou vedlejší věty, vidy a přechodníky, to snad tak zásadní už není (i když se mi osvědčilo při výuce angličtiny, když lidi věděli, bylo na co navazovat, jinak bylo o dost komplikovanější jim některé jevy vysvětlit, čili ani tyhle znalosti nejsou do budoucna k zahození, to jen tak mimochodem), ale taky to snad nikdo v běžné diskusi po nikom nepožaduje, tak proč to do toho plést. Ale taky proč ne, když to zdánlivě posílí jeho postoj a sníží hodnotu (těch jednoduchých) pravopisných pravidel.

Je rozdíl mezi chybou a ignorantstvím. Jakože nebudu opravovat člověka, když napíše Nadzar, to je snad jasné. Už ho spíš opravím, když napíše Marie a Irena šli- a pak se vidí, někdo řekne "jejda, ok, to mi ujelo, díky" nebo "sakra, tohle se mi vždycky plete" a někdo se naštve a začne prskat, že jsem hnidopich a že jde o obsah bla bla bla. Za prvé neschopnost reflektovat chyby a poučit se (ale to už je na jinou debatu), za druhé- já prostě tuhle devalvaci jazyka odmítám. Ve skutečnosti ten pravopis tak složitý není - vyjmenovaná slova, shoda přísudku s podmětem, nějaké to s/z, mě/mně. Jako fakt autorovi přijde v pořádku napsat kiselina? I mean, seriously seriously?!

Napadá mě další bod, nemyslím to absolutně, ne kauzálně, ale korelačně, ale ona tahle forma s obsahem často souvisí. Jakože nejsem schopná si vybavit hrubky u svých více vzdělaných přátel, spíše je vídám v internetových diskusích na populárních serverech, kde ti lidé zrovna moc zásadně neargumentují, spíš vykřikují nějaké nahodilosti. A i u lidí, které znám, takhle zhruba musím říct, že je nějaká korelace mezi vzděláním+obsahovou úrovní příspěvků a pravopisem. Čili v mých očích se pan autor odvolává a chce zalíbit jisté cílové skupině, a to spíš té ignorantské než té, která se občas překlikne, ať na místě, kdy je to hrubka nebo ne.

Z další - ale tady nejsem schopná to už dál proanalyzovat a prohloubit, ale prostě pocházím z prostředí (a !to snad ne! jsem na to hrdá), kde je pravopis samozřejmost a ukazuje na jistou úroveň. Já jsem celkem hrdý gammar nazi a !to snad ne! když někdo opakovaně dělá hrubky ve vyjmenovaných slovech nebo koncovkách přídavných jmen (otcovi hodinky), ano, v mých očích klesá. Každý máme svoje standardy (aspoň se je snažím reflektovat a mírnit v konkrétních situacích). Cituji známého "Postoj k jazyku, ako jednému z najdôležitejších určovacích a identifikačných znakov národa ukazuje úroveň kultúrnosti užívateľa."

A kdo nás tu vyfotí u řeky a v pozadí s městskou elektrárnou?

Na nejobecnější úrovni rozhodně preferuji obsah nad formou, ale myslím, že v tomhle případě, nebo mám alespoň tu zkušenost, ta polarita není tak zásadní, jak se ji snaží mi vnutit autor, tj. když čtu někoho, kdo argumentuje o politice, ekonomice, výchově, vzdělávání, nepamatuju si, že by tam sekal jednu hrubku za druhou. Takže opět - postavit grammar naziho do role toho, kterému jde o formu nad obsahem, je zjednodušující a účelově sloužící jeho jakoby populistickému argumentu. Pro mě psaní není otázkou přemýšlení a vyvažování dvou úrovní, formy a obsahu, podle mě by ten pravopis měl být úplně automatický.

Jsem zvědavá na protiargumenty a reakce, protože přes veškerou moji snahu k reflexi a relativismu, tady mi moje mysl moc prostoru nenahrává a hlava mi nebere, že s tím někdo může mít problém. Tyve, tak na co ta děcka do té školy vůbec chodí, co ještě zrušíme, aby náhodou lidi nemuseli přemýšlet a zatěžovat se?! (merry)

Poznámka: Pro někoho jsou texty nezajímavé, dlouhé nebo i těžké na přemýšlení. Potom se hodí dobré fotografie v originále. Zhotovené pravým japonským Nikonem (zn. China)
Japonci fotografují pořád a my jsme to zkusili také (fotografie si zvětšete klikem)

Zdroj: Lupa.cz

Můj pohled na svět o tom co se kolem nás děje. Nihil novi sub sole! Nic nové pod sluncem. Prozíravé, živit se tím. Chytře. Šikovně. Chytlavou sugestivní nabídkou...po provedení úkonu nedostanete nic.

Crocodille Dundee není hlupák vyzná se i v civilizaci

Můj pohled na internet, reklamu a hloupé lidi co hýbou penízky

Internet skutečně dělá z lidí hlupáky
(obrazně řečeno) Podnikaví lidé a podvodníci ví své. Hlupáci existují co svět světem stojí. A dá to toho dobře využít. Zejména na sociálních webech, jako je Facebook!

Světe div se.! A opět se div. Nihil novi sub sole! Nic nové pod sluncem. Prozíravé, živit se tím. Chytře. Šikovně. Chytlavou sugestivní nabídkou...po provedení úkonu nedostanete nic. NIC. Ani to nepoznáte, když jste blbí a je vám to možná jedno. Nezapálí to. Neškrtne. Ani jako sirka. Malým plamínkem. Chtěl jsem pár screenshotů foto sem dát. Nedám. Škoda práce. Stejně to nedojde na správnou adresu. Hlupka toto přece nečte. Není to ta správná adresa a není tak šikovně adresné na cíle co hýbou penízkami tam dole.

Ale reklama ano!

Ta je adresní, cituji z webu:
„Předpokládáme, že vyhledávače placené z reklamy budou z definice příznivě nakloněny inzerentům a již méně zájmům spotřebitelů. Praxe, podle níž se první místo ve výsledcích internetového vyhledávání prodává, je obzvlášť záludná, protože uživatelé mají malou možnost vědět, jestli si dotyčný odkaz zaslouží na prvním místě být či nikoli.“ Tak praví dvanáct let starý text, jehož společnými autory byli zakladatelé společnosti Google Sergej Brin a Larry Page.

Od roku 1998 se poměry jaksepatří změnily. Přesněji řečeno, změnily se poměry v Googlu, ne ten fakt, na nějž oba bystří mladíci v předcházejícím odstavci upozorňovali. Google a jeho konkurenti dnes výsledky vyhledávání prodávají zcela běžně a umisťují reklamu všude, kde to jen trochu jde. Jestli jejich vyhledávač zvýhodňuje inzerenty i jinak, nemáme ponětí, protože nevíme, jak funguje onen proslulý firemní algoritmus; můžeme v tom šéfům Googlu buď věřit, nebo ne.
Poté, co Google převzal distributora webové reklamy DoubleClick, se de facto stal na netu největší inzertní firmou. Odtud také plyne drtivá většina jeho příjmů. „Jsme teď firma přes reklamu,“ radoval se letos v rozhovoru pro The Guardian výkonný ředitel Googlu Eric Schmidt. Jaké světlo to vrhá na jeho jiný výrok, totiž „chci, aby vám náš vyhledávač nejen našel, co hledáte, ale aby vám řekl, co budete chtít udělat potom“, si každý může domyslet sám.

Google si nás zmapuje pomocí Tricykle

Běžný versus reklamní obsah
Zhusta tak ovšem nečiní. Řeknete si, že se sice možná nevyznáme ve vrtoších googlovského algoritmu, ale kdo není slabomyslný, inzerát pozná. Skutečnost vypadá jinak. Pew Internet and American Life Project renomovaného výzkumného ústavu Pew Research Institute zjistil, že jen necelá pětina Američanů bezpečně rozezná běžný obsah internetu od obsahu reklamního.

Jen 38 procent lidí rozumí označení inzerce („sponsored links“ u Googlu, „sponsored sites“ u MSN, „sponsor results“ u Yahoo!). A pouze necelá polovina z uvedených 38 procent – tedy lidí, kteří mají jakés takés ponětí o tom, že se na webu inzeruje – je schopná rozeznat, které odkazy jsou placené a které ne.

Pětačtyřicet procent lidí, kteří vyhledávače používají, přitom tvrdí, že by je používat přestali, kdyby měli důvod si myslet, že jeho výsledky jsou komerčně ovlivněné. Dvaadevadesát procent lidí je ovšem se „svým“ vyhledávačem spokojeno. Tedy: sedněte za volant, zavažte si oči a jeďte stovkou. Budete pořád jednat racionálněji než běžný uživatel internetu.
Znamená to, že snad lidé zasednutím ke klávesnici a monitoru automaticky přicházejí o polovinu svého IQ? Je to nadsázka jenom zčásti. Americký spisovatel Nicholas Carr hledal na řečenou otázku odpověď společně s neurologickými kapacitami těžkého kalibru (jména Michaela Merzenicha nebo laureáta Nobelovy ceny Erika Kandela skloňují znalci s velkým respektem), až to vydalo na letos vydanou knihu Mělčiny: Co internet dělá s naší myslí.

Jsme jen stádo ovcí?

Výsledek? Zjednodušeně řečeno, lidé byli po tisíciletí zvyklí informace třídit, aby byly v případě potřeby dostupné. I proto zhruba podobně funguje ukládání informací v našem mozku. Vyžaduje to jistý stupeň analytické schopnosti. Naproti tomu internetový vyhledávač používá pouze obrovský seznam informací netříděných; projede je neuvěřitelně rychle algoritmem – a tumáš výsledek.

Jestliže tvůrci algoritmu museli analyticky myslet až až, uživatelé nic takového nepotřebují. Vtip je v tom, že podle toho také vypadá jejich (náš) mozek. Přizpůsobuje se požadavkům na rychlé zpracování množství informací z různých zdrojů. To přizpůsobení však jde na úkor schopnosti soustředění, analýzy a hlubšího myšlení vůbec.

Kruh se tak uzavírá. Gigantická reklamní společnost ovládá tok informací, jež nám dává k dispozici, stejně jako například ruský prezident drží ruku na kohoutku se zemním plynem proudícím do poloviny civilizovaného světa.
 (Jak je Google doopravdy mocný? Pro ilustraci, jeho inzeráty jsou na 85 procentech veškerých existujících internetových stránek.) A zároveň s rostoucí mocí Googlu klesá naše schopnost vůbec rozpoznat, že se něco takového děje.

Google chlapci vy to děláte dobře! 

Ale i se přiživíte na tom co my napíšem. Plníme ten internet svými myšlenkami, svou prací a potem. Zpracováváme informace, skládáme údaje i bavíme se na Facebooku. Doporučujeme. To se mi líbí. I like it od facebooku je podobné myšlení a konání a reklamy jen kvetou okolo povídání přátel. Jsou cílené.
Povídáte si o autě. Reklama nabídne auto. Prodej. Opravy, bazary. Pneumatiky přezout na zimu. Máte přístup k penízkům, kreditky a málo času. Jsme tu pro vás. Klikněte odešlete, objednejte - provedeme za vás.
Jak snadné. A vychytralé...!

GOOGLE vyhledávání a jeho funkce Co je to Google? Jak vyhledávat. Page Rank. Crawler. Indexer a Hity.

Vyhledávač Google

Co je GOOGLE a jak pracuje?
Vyhledávač původně navrhli Sergey Brin a Larry Page v rámci svého výzkumu na Stanfordově univerzitě, aby ověřili funkčnost svého algoritmu pro ohodnocování webových stránek PageRank. Záhy se ukázalo, že kvalita jeho výsledků natolik převyšovala tehdy dostupné vyhledávače, že je Google v krátké době předstihl v úspěšnosti hledání.

Kromě řazení výsledků podle Google PageRanku bylo v Googlu novinkou i kladení důrazu na vyhledávání frází (takže se nestávalo, že víceslovný dotaz vrátil stránky, kde se tato slova vůbec nevyskytovala pohromadě) a ukládání plného textu indexovaných stránek (které umožňovalo u výsledných stránek rovnou zobrazovat relevantní fragmenty textu).

Vyhledávání na Google
Ohodnocování výsledků dotazů nezahrnuje pouze Google PageRank, ale i pozici hledaného slova v dokumentu. Hodnocení v Google byla navrženo tak, aby žádný jednotlivý faktor nemohl mít příliš velký vliv na výsledek. Je-li vyhodnocován jednoslovný dotaz, zkoumá se seznam hitů pro dané slovo. Google má u každého hitu uložen i jeho druh (titulek, text odkazu, URL, obyčejný text velkým písmem, obyčejný text malým písmem, ...) každému druhu je pak přiřazena určitá váha. Na tyto váhy lze nahlížet jako na vektor. Stejně tak je ohodnocen počet hitů pro každý druh - ohodnocení na začátku roste lineárně s počtem, ale pak se závislost "narovnává", takže pokud počet výskytů překročí určitou mez, ohodnocení dále neroste. Skalární součin vektoru vah a vektoru ohodnocení počtu výskytů tvoří ohodnocení relevance dokumentu, jehož kombinace s Google PageRankem určí konečné pořadí dokumentu ve výsledku. Pro víceslovné dotazy je situace komplikovanější - musí se procházet několik seznamů hitů najednou, aby bylo možné ohodnocovat výsledky na základě vzdálenosti jednotlivých výskytů. Pro každou nalezenou skupinu hitů je spočítána vzdálenost výskytu všech nalezených slov v textu dokumentu (nebo odkazu), které je přiřazeno jedno z deseti ohodnocení. Počty výskytů se potom nepočítají jen pro různé druhy hitů, ale i pro každou dvojici druh - vzdálenost. Oba tyto údaje jsou převedeny na příslušná ohodnocení, a jejich skalární součin tvoří ohodnocení relevance dokumentu.

Současný Google
O technologiích, které používá současný vyhledávač Google, není známo mnoho: Google jako komerční firma uvolňuje méně informací, než v době, kdy šlo o akademický projekt. Jisté je, že celý vyhledávač je rozdělen do několika tzv. datacenter, rozmístěných po celém světě. Datacentra zodpovídají dotazy nezávisle, dotazy se mezi ně rozdělují pomocí rotace DNS záznamů (jmenné servery Google na každý dotaz vrací vstupní IP adresu jiného datacentra, vybírá je na základě geografické polohy uživatele a vytížení jednotlivých center). Datacentrum se skládá z velkého počtu "běžných" PC, používajících upravenou verzi operačního systému Linux. Takové počítače které mají lepší poměr cena/výkon než vysoce výkonné (ale současně velmi drahé) servery. Podle odhadů z dubna 2004 se v datacentrech nachází přibližně 63 tisíc počítačů, což z činí cluster Googlu nejvýkonnější na světě. Spolehlivost je zajištěna na softwarové úrovni - při výpadku je počítač vyřazen z clusteru a jeho úlohy převezme jiný.

Zdroje příjmů Google
Popularita Google umožnila jeho zakladatelům založit inzertní systém Google AdWords a Google AdSense. AdWords je v podstatě administrátorské rozhraní, které umožňuje inzerentům, kteří mají u Google založený účet a na něm vloženy finanční prostředky, vytvořit inzerát, který se pak bude zobrazovat vedle fulltextových výsledků v pravém sloupci nazvaném sponsored listings. Tento malý inzerát je svázán pevnými pravidly - má limitovaný rozsah a i jeho obsah je omezen. Inzerenti si pro každý inzerát stanoví i tzv. keywords, čili klíčová slova, po jejichž zadání do vyhledávače Google nebo některé z jeho přidružených stránek, se zobrazí právě onen inzerát. Inzerent platí Google částku, kterou si sám stanoví (min. částku stanoví Google), za každé kliknutí na jeho inzerát. Pořadí inzerátů je stanoveno systémem na základě kombinace několika faktorů - ceny za klik (cost per click) a míry prokliků (click through rate).

Sestava vyhledávače google:Informace vychází z popisu publikovaného prototypu. Protože je google tedy společnost Google Inc komerční firma nejsou z logických důvodů data a stuktura vyhledávače dostupné veřejnosti.

Crawler
Stahuje ze sítě dokumenty, které mu určí URL Server. Crawlerů běží několik paralelně, každý najednou udržuje stovky otevřených spojení k webserverům, aby nebyl zdržován čekáním na jejich odpovědi. Vzhledem k variabilitě internetového obsahu musí být crawler velice robustní a odolný vůči atypickým případům, jako jsou např. online hry.

Store server
Dokumenty od Crawleru komprimuje a ukládá do Repository. Každé stránce je přiřazen identifikátor docID (ten se generuje, kdykoliv je získáno nové URL)

Indexer
Má několik úkolů:
Parsuje dokumenty do sady tzv. hitů - každý hit zaznamená výskyt slova v dokumentu společně s jeho pozicí, kapitalizací a relativní velikostí písma, jakým je napsáno. Hity jsou ukládány do "zásobníků" (barrels), které tak tvoří částečně setříděný index.
Z parsovaných dokumentů také filtruje odkazy (anchors), které se ukládají do k tomu určeného souboru. U každého odkazu je uloženo, odkud a kam vede, a také text odkazu.

URLresolver
dále zpracovává soubor s odkazy na URL - převádí relativní cesty na absolutní URL a na docID. Tyto informace ukládá do indexu dokumentů, který mimo jiné slouží jako zdroj dat pro URL Server. Texty odkazu také přidává do indexu k dokumentu, na nějž směřují. Informace o vzájemných odkazech se používají pro výpočet PageRanku.

Třídič (sorter)
přetřiďuje index do zpětného indexu - hity místo podle docID řadí podle wordID (ID slova, které se používá v hitu). Třídič zároveň vytváří seznam použitých wordID a jejich četností, z nichž je programem DumpLexicon vytvořen nový slovník (lexicon).

Vyhledávač (searcher)
běží na webserveru a s použitím slovníku, zpětného indexu a PageRanků odpovídá na dotazy.


Zdroj: český internet informace o Google