Úvaha a umění možného názvosloví. Poznámka ryze sociální. Můj pohled na svět, Politika, Základ poznání

Kniha a studium na lavičce

Proč levice ve všech podobách skloňuje slovo fašizmus a vyhýbá se názvu nacizmus? 

Protože je to nacionální socializmus a soudruzi nemohou připustit,
že jejich socialistickými souputníky byli Hitler a jeho hoši...

Nazývat nacismus krajní pravicí je velmi nepravdivé, jak mohou být nějací socialisté pravicí? Krajní levice má dva jedovaté výhonky, komunisty a nacisty....



Jindřich Čech, sociální sítě

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek. Základy retrosocialismu.

Základní paleta hodnot v socialismu?

Nerozumím tomu, proč by měla být Merkelová považovaná za poraženou v posledních zemských volbách. Závidím Němcům jejich silné tradiční politické strany, které si i v těžké době vedou dobře.

 Nesystémové, populistické a extrémistické strany se uplatňují ve větší míře jen tam, kde byl komunismus.

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek.

Tam, kde bylo DDR, tam je demokracie slabá. Jako u nás. Je na tom zřetelné, jak hluboká je destrukce všech hodnot ve společnosti, která prošla zvráceným systémem komunismu. I po čtvrt století. To je jediná výrazná věc, kterou jsem si odnesl z německých zemských voleb. A to, že komunisté a xenofobní Klausovi spojenci z AfD kralují jen tam, kde vládl ruský bolševismus, to mluví opravdu za všechno.

Usilovat o západní profil postkomunistické země je těžší, než jsme si mysleli. O to je ta snaha důležitější.


Pavel Šafr


Poznámka: základy retrosocializmu doma i ve světě

  Tenkrát na Východě jak to bylo a otevřete si klikem nostalgie.

Lidi jsou lidi a všechno je v jejich rukou. Jak si poradí ze svou svobodou, je jenom na nich. Hlavně nedovolit politikům, aby jim svobodu ukradli.

Jan Werich a Vlasta Burian ve filmu

Já nevím, snad by se dala dodat ještě tadyhle jedna zajímavá myšlenka: ,Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky.

 Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele.

Děti se měly učit o svobodě ve škole.

 Docela vědecky, tak jako se učí číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět. Náramně povinný. Každý den měli jsme je učit, že svoboda není jenom taková ta láska páska a vlasť - mast‘, že to není jenom to básnické volání po křídlech, měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií.

Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce, jen pokud přitom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko.

Dovedou si věcí vážit plně, jenom když je na chvilku ztratili. To platí o svobodě zrovna tak jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte. A to je ten vzkaz, dodal děda. Tak mne napadá, že děda vlastně popsal i dnešek, kdy lidi si přestávají vážit své svobody. Utkávají se v žabo-myších válkách, kde hraje roli sobectví a empatii pokládají za nadávku. Pomoc bližnímu za slabost-což je vlastně totéž. A politici těží ze všeho i ze strachu, dokonce mu podlézají a vyvyšují jej nad morální hodnoty. Profitují z něj jenom pro preference.

Co dodat? Nevím, snad jenom tolik, že nejsou všichni takový. Lidi jsou lidi a všechno je v jejich rukou. Jak si poradí ze svou svobodou, je jenom na nich. Hlavně nedovolit politikům, aby jim svobodu ukradli. "Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit." Jo a pokud se netrefí, musí zamířit opět a opět, jde přece o jeho existenci.


Jan Werich

Proč jsem se rozhodla dát svým americkým dcerám příležitost chodit do školy v ČR

Matka na lavičce

Mnoho let jsem se snažila racionalizovat si pozitiva amerického školství, které je přívětivé, emocionální, nestresující, ale dle mého názoru málo vzdělávající, protože připravuje žáky převážně k úspěchu v plošných testech. Snažila jsem se oprostit se od vlastní představy, že ve školách by děti měly nabývat vědomosti z izolovaných předmětů, protože si sama uvědomuji, že spoustu toho, co jsem se ve škole naučila, jsem v životě nikdy nepoužila.

Přesto jsem se nikdy nesmířila s tím, že mým dětem by se strukturovaného vzdělání, na jaké jsem byla zvyklá já, nedostalo. Měla jsem četné diskuse s americkými i českými pedagogy na téma účel vzdělávání a role školy. Vstřebávala jsem názory zastávající teorii, že člověku je k ničemu soustava nejrůznějších vědomostí, které se dají lehce vyhledat - a že důležité je umět se orientovat v textech a správně je analyzovat a to je to nejpodstatnější, co by škola měla děti naučit. Vstřebávala jsem názory, které naopak výuku vědomostí podporují, protože člověk vzdělaný lépe chápe nejrůznější souvislosti a nevypadá jako primitiv, když diskutuje na obecná témata.

Pronikla jsem do systému amerického vzdělávání nejen jako matka dvou školou povinných dětí, ale také jako pedagog. Několik let jsem odborně doučovala americké děti všech věkových kategorií v centru doučování a testových příprav. O mých zkušenostech a postřezích jsem začala psát články a přednášet a byla jsem připravena asistovat mým dcerám při vzdělávání, protože jsem si byla vědoma nedostatků systému, který přeceňuje výuku k testům, systému, který jednou ubíjí kreativitu, když děti nutí vybrat jedinou správnou odpověď na otázku týkající se z kontextu vytrženého textu - a jindy pro změnu selhává ve výuce matematiky, když nenabízí nutné memorování fakt (násobilka) a paradoxně podporuje tvořivost, která třeba není na místě, protože když chybí naučená násobilka, těžce se aplikuje matematická tvořivost třeba v algebře.

Měla jsem štěstí, že jsem měla české pedagogické vzdělání i zkušenost s doučováním amerických studentů a nacházela jsem zlatou střední cestu - protože jsem vnímala, co funguje lépe a co funguje špatně nebo vůbec a své dcery jsem doučovala, myslím, efektivně, na základě mých zkušeností. Učila jsem je číst fonetickou metodou, která mi připadala strukturovaná a smysluplná, přestože ve škole se angličtina foneticky neučila. Průběžně jsem děti doučovala matematiku (včetně memorování nezáživných, ale nutných nácviků aritmetických operací) a díky tomu ve škole prosperovaly velmi dobře (a nikdy nemusely využívat služeb doučovacích center).

Moje frustrace s vzdělávacím systémem narůstala každý školní rok, protože jsem zjišťovala, že už mé děti nestačím doučovat nic než matematiku. Začala jsem mít pocit, že nejsem schopna suplovat školu a učit mé děti ve volném čase vědomosti ze všech předmětů, včetně předmětů, které se v USA vůbec neučí. S domácími úkoly jsem dětem často neuměla pomoci, protože školní látka byla ve škole předkládána v jakémsi náhodném až chaotickém pořadí a mým dětem zcela evidentně a pravidelně chyběly vědomosti nutné k jejímu uchopení a pochopení. Nechtěla jsem, aby se mé děti ve škole učily do nekonečna analyzovat cvičné testové texty, jejichž hlubší souvislosti vůbec nechápou. Vadilo mi, že každý rok děti ve škole podstoupí intenzivní přípravu k testům a pak absolvují týden plošného testování ve sterilním a zcela standardizovaném prostředí a já o pár měsíců později dostanu státní zprávu o tom, jak si mé děti vedou ve škole ve srovnání s ostatními studenty státu, ale už se nedozvím, kde pochybily a co jim jde nebo nejde. Prostě efektivní zpětná vazba, která mi připadá potřebná, chybí. Vadilo mi, že co se netestuje, to se neučí a odmítala jsem s dětmi dělat domácí úkoly sestávající z cvičných testů čtení s porozuměním. Čtení je prostředkem ke vzdělání, nikoliv jen cílem vzdělání - a vzdělávací systém zredukovaný na přípravu k testům čtení mi prostě nevyhovoval.

Na americké škole mi velmi imponovalo, že mým dětem se tam líbilo a že do školy se zpravidla těšily. Nikdy nepoznaly stres ze zkoušení u tabule, ze známek a z vysvědčení, ve škole byly stále v pozitivně laděném, snad až extrémně pedocentrickém a protektivním prostředí a naučily se tam efektivním komunikačním dovednostem. Běžné americké školy možná neučí širokou škálu vědomostí a nebazírují na zkoušení znalostí, ale vychovávají emocionální a sebevědomé jedince. Prostě učí děti různé neakademické dovednosti, pro život velmi potřebné.

Letos jsem se rozhodla, že mé dcery nechám zakusit vzdělání v české státní škole. Budou hozeny do zcela jiného systému vzdělávání. Budou si zvykat na školní den rozdělený na vyučovací hodiny a přestávky, na spoustu vyučovacích předmětů, na učebnice, ze kterých budou doma muset studovat, budou se učit psát si poznámky z vyučovacích hodin i opakovat si doma učivo ze školy. Naučí se samostatnosti (do školy je neodveze školní autobus), naučí se chystat si aktovku dle rozvrhu hodin, zakusí tělocvik ve sportovním oděvu, naučí se učit se, naučí se být konfrontovány s neúspěchy a naučí se najít si své místo v systému, který bude více orientován na výuku vědomostí než na výuku k testům čtení s porozuměním nebo na analýzu emocí.

Sama si nedokážu představit, jakou výzvou pro všechny bude tento školní rok. Mé dcery jsou nadšené z představy, že vyučovací hodina je jen 45 minut a že mezi hodinami jsou přestávky (koncept přestávek ve vyučování je fascinuje asi nejvíc). Mé děti se do školy těší, protože ještě netuší, že 45 minut může být velmi dlouhá doba, když se třeba zkouší z fyziky. Mimochodem, ústní zkoušení nikdy nezažily a co je to fyzika, taky netuší, protože takový předmět ve škole neměly. Mé dcery jsou překvapené, že školní den nekončí denně ve stejnou dobu (okolo čtyř odpoledne), ale že každý den budou mít jiný rozvrh hodin a odpoledne budou mít čas na mimoškolní aktivity. Těší se na školní obědy, které se vaří ve školní kuchyni, a nejsou to jen v mikrovlnce přihřáté polotovary typu kuřecí nugety. Těší se do školy v přírodě (unikátní fenomén, v USA nepředstavitelný), na výlety do divadel i na lyžařský výcvik. A nejvíce jsou nadšené, že letos nebudou muset podstoupit nutnou intenzivní přípravu k plošným srovnávacím testům, protože v ČR se děti na základních školách každoročně státně netestují. Neznám jediného amerického žáka ani kantora, který se těší z povinných každoročních testů. Právě testová reforma, myslím si, přivedla americké státní školství na smutnou úroveň a ubila učitele, kterým vzala pedagogické nadšení. Žádný kantor nešel do své profese s představou, že bude trávit čas ve škole převážně učením dětí schopnostem uspět v testech.

Rozhodla jsem se, že zážitky, zkušenosti a postřehy mých dětí, které byly dosud vzdělávány v USA a letos budou studovat na české základní škole (5. a 7. třída), budu pravidelně sepisovat a sdílet. Myslím si, že nabídnou zajímavý vhled do srovnání dvou školských systémů očima žáků.


Jana Bradley sociální sítě facebook

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší a tak Dej Bůh štěstí Zemi České

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší.

ilustrační obrázek Dej Bůh štěstí opilce nefotografujeme rádi

 Ale nejhorší je takový vrcholný politik, který z přesvědčení pracuje proti zájmům země. Proti její západní a liberální orientaci. Musíme pochopit, proč si 60 procent z našich aktivních voličů (tedy asi 28 procent našich spoluobčanů) vybralo právě tak nedůstojnou postavu, jakou je Miloš Zeman.
A proč si naši starší spoluobčané myslí, že Zeman je inteligentní a má rozhled.

Vysvětlení tkví hlavně ve smutné historii a izolaci země. Musíme pracovat na tom, aby se taková stupidita už naší zemi příště nepřihodila a tahle země se ještě více otevřela světu. Když ještě bude nějaké příště.



Když se totiž o naši svobodu nebudeme starat, tak nebude.

Labutí píseň. Zemřít nechci, být však mrtev je mi zcela lhostejné

Labutí píseň člověka

Moment stáří

I člověk zpívá svou labutí píseň...

EMORI NOLO, SED ME ESSE MORTUUM NIHILI AESTIMO (Epicharchos, cit. Cicero, Tuskulské hovory)

Zemřít nechci, být však mrtev je mi zcela lhostejné

Latinský překlad verše řeckého komediografa Epicharma z Kou (c. 530-440 př. n. l.), který působil v Syrákúsách.

Cicero jej využívá pro svůj výklad o pohrdání smrtí.

Bolesti v zádech a cvičení obecně

Nejlépe rozhýbat v mořských vlnách slaná voda dobře nadnáší těla

Nedoporučené cviky při bolesti v zádech


Nevhodné cviky vleže na břiše:

zvedání (zanožování) dolních končetin, samotných nebo současně s horními končetinami
zvedání trupu (oddalování hrudníku od podložky)

Nevhodné cviky vleže na zádech:

zvedání dolních končetin napnutých v kolenou
cvičení se zvednutýma nohama (tzv. stříhání, jízda na kole apod.)
nohy pokrčené, opřené o plosky a zvedání pánve od podložky tzv. most (tento cvik je možno cvičit, ale pouze prací břišních svalů, nikoli svalů zádových; pro svou náročnost je vhodné cvičit jen pod dohledem zkušeného terapeuta na rehabilitaci)

Další nevhodné cviky:

klek na kolenou, ruce na podložce, zanožování (zvedáni) dolních končetin samotných nebo současně s horními končetinami
sed, vzpor na rukou a zvedání pánve od podložky se současným ohýbáním v kolenou,
všechny švihové a kmitavé cviky.

Poznámka: cvičíme pouze u neblokované páteře! Lékař podle anatomických poměrů,  klinického nálezu v oblasti zádových svalů a za rtg kontroly postavení obratlů pateře sám individuálně nastaví priority cvičení.

Marie Rottrová Měli jsme se potkat dřív

Marie Rottrová

Marie Rottrová

Nevěřím už pohádkám...stal se však zázrak...najednou jsi tu, mám tě ráda a ty máš mě rád...ta láska je tak nádherná...měli jsme se potkat dřív, zdá se mi, mohli jsme se vznášet výš nad zemí. Měli jsme se potkat dřív o pár let nesmíme teď otálet, asi nám nestačí jen z lásky žít...
Už nám není sedmnáct, čas vrásky sčítá, bojíme se slibů přísah, nesplněných snů..
Jsi se mnou jsi tu ...jak jsme mohli žít tak blízko...každý sám...
Hluboký text, hluboká píseň - nádherný zpěv Marie. Vzpomínejte se mnou, Marii také přibývají roky, přesto je to ženská stále krásná, drží si stejnou cestu po léta. Zpívá o lásce. To bere všechny u srdce.
Pokud si koupíte její album Tisíc tváří lásky, odzpívá vám všechny svoje nádherné písničky o lásce, video nebylo publikováno (resp. bylo uživatelem odstraněno)  Myslím, že by tento příběh patřil na web Kočky Sobě, tak snad příště se sejdeme tam. Snad jste pochopili co píseň v podání Marie vypráví....a život je tak krátký.
Přidám tedy moudro pro dnešní den : Láska pozvedá nízké, nenávistí se vysoké hroutí (Catonova jednoverší)
Latinsky ... ALTA CADUNT ODIIS, PARVA EXTOLLUNTUR AMORE
Že to v té latině zní hezky, souhlasíte?

Kolik lidí to ví, že k této si Marie napsala hudbu sama?

Karel Kryl Srdce a kříž

Jako zasněžené srdce jsou horské pláně ...nad horizontem...

Karel Kryl - Srdce a kříž, Palác kultury a sportu, Vítkovice, 7.12.1989

Kotvu mi dala a srdce a kříž,
že prý mě ochrání, až budu v poli,
pak se mi vzdala a noc byla skrýš,
polštářem svítání, peřinou stvoly.

R: Nad horizontem dva paprsky slunce až zaplanou,
na krku srdce a nad sebou kříž budu mít,
potom neplač, Kamilo, potom neplač, Kamilo,
najdi si někoho, kdo tě snad nežli já víc bude chtít.

Viděl jsem rybáře, nad člunem stál
za bouře na moři, kotva šla ke dnu,
z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal,
svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.

Výložky zlatil jen zvířený prach,
písek byl cínový, než jsme ho přešli,
křížek jsem ztratil a s ním i svůj strach,
nedal bych za nový zlámanou grešli.

Zvedl jsem zraky a tiše se smál,
záblesk vtom zasvítil, v prsou mě píchlo,
tam, kde jsou mraky, můj anděl mě zval,
bolest jsem necítil, pak všechno ztichlo ...

Přátelé - video a s písničkou tu bylo, ovšem jaksi zmizelo...proč?
Karel Kryl někomu začíná vadit nebo jde o zpeněžení jeho písní? Zkuste ještě stáhnout na You Tube. Dnes už se vyplatí si písničky stáhnout a uložit doma třeba na externí disk. Stojí už jen pár stovek. 

Delikvence a deprivace Jak na Facebook Anti - šikana

V podstatě se týká delikventů (deprivantů) na Sociálních sítích a internetu obecně.

V říjnu jsme se obrátil pozornost k národní prevenci kriminality Měsíc ve Spojených státech ke zvýšení povědomí o šikaně. Tento týden je národní Anti-Šikana Týden ve Spojeném království, a my jsme se spojili s sdělovacích BBC Radio 1, BBC 1Xtra, a dalších lokalit, jako je Bebo, Habbo, MSN, MySpace a YouTube k řešení této důležité otázky znovu. I když jen malý zlomek lidí, kteří nikdy zkušeností zneužívající chování na Facebook, jsme se zavázal podporovat prostředí, kde se každý může připojit a sdílet pohodlně.

Pro více informací o tom, jak zacházet násilníci, podívejte se na BBC je nová Facebook stránky a internetové stránky. Můžete zobrazit vaši podporu pro "bullyproof" hnutí a obdržet zdarma odznak na příspěvek na vaši stěnu nebo poslat přátelům. 

Chceme zajistit, aby lidé pochopili, jak je řešit šikana, pokud k němu dojde na Facebooku, takže zde je několik užitečných tipů z našeho Centra nápovědy: 

Accept-mailem Žádosti lidí, které znáte
S cílem zabránit obtěžování od neznámých osob, buďte opatrní přijmout přátelství jen od lidí, které znáte v reálném životě a nezapomeňte oznámit jakékoli zprávy nebo profily, které vypadají podezřele. Facebook je založen na skutečné jméno-kultury, a falešné profily jsou pravidelně zdravotně postižených, když jsou hlášeny k nám. Pouze potvrdil přátelé mohou místo do zdi nebo kontaktovat pomocí Facebook Chat, takže pokud máte strach, že někdo bude dělat nevhodné příspěvky urážlivé nebo posílat zprávy, prostě ignorovat, že osoby přátelství.

Použijte Blok funkce
Blok zabraňuje konkrétních lidí z pohledu svého profilu. Při použití této funkce, žádné vazby máte v současnosti s nimi budou rozděleny, a oni nebudou moci kontaktovat prostřednictvím Facebook. Můžete blokovat jinému uživateli do seznamu jeho jméno "Blokovat People" pole v dolní části svého soukromí stránce nastavení.

Nahlásit nevhodné chování
Nejúčinnějším způsobem, jak nahlásit zneužití, je to na stejném místě se objeví na Facebook. Například, pokud obdržíte obtěžující zprávy ve složce Doručená pošta od někoho, kdo není váš přítel Facebook, můžete to ohlásit kliknutím na "Zpráva" vedle jméno odesílatele, jak jste čtení zprávy. Pokud obdržíte zprávu od obtěžující přítele Facebook, měli byste odstranit tuto osobu jako přítel a zprávu zprávu. Reporting zpráva bude automaticky přidat odesílatele do seznamu bloku. Můžete také použít "Zpráva / Blok osoba" odkaz, který se zobrazí v dolní části zneužití uživatelského profilu. Zprávy jsou důvěrné, a uživatel je hlášen neví o zprávě. Poté, co je podáno hlášení, budeme zkoumat otázky a určení, zda je či není obsah by měl zůstat na místě na základě našich údajů práv a povinností.

Vlastní nastavení ochrany osobních údajů
Facebook nabízí granulované nastavení ochrany osobních údajů, které vám umožní nastavit, jaké informace sdílet as kým. Úpravou nastavení na stránce Nastavení ochrany osobních údajů, můžete ovlivnit, kdo zobrazení vašich informací, diktovat, kdo může najít ve vyhledávání a vidět své zdi, profil a fotky, mimo jiné.

Reagovat na Delikventy správným způsobem 
Kybernetické pirátství často hledají reakce od lidí, které pronásledují. Když se jim nepodaří dostat jednu, často se vzdát. Spíše než reagovat na násilník přes Inbox zprávu, po zdi nebo Facebook Chat, můžete odstranit urážlivé příspěvky od zdi či zprávy ze složky Doručená pošta a pak použít blok nebo zprávu funkce k vyřešení problému. Chcete-li odstranit urážlivou poštu na zdi  (Wall pošta), vyberte "Odstranit" tlačítko, které se zobrazí v pravém horním rohu-. Chcete-li odstranit zprávu ze složky Doručená pošta, klikněte na tlačítko "Delete" v horní části zprávy. Pouze potvrdit že přátelé mohou psát do zdi nebo poslat zprávu prostřednictvím chatu. Pokud se vám zobrazuje místo a chat zprávy se vám nelíbí, měli byste zvážit odstranění odesílatele ze svého seznamu přátel. 

Ochrana našich uživatelů je nejvyšší prioritou pro Facebook, a my jsme hrdí na to být součástí letošního Anti-Šikana týden úsilí ve Velké Británii. Zdroj: Richard, Facebook

Pojmem „deprivanti“ jsou označeni lidé, kteří jsou poškozeni nebo dokonce zmrzačeni v oblasti citové a hodnotové. More...čtěte více ...o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. 

K překladu z anglického textu použit Translator Google

Patologie strachu a úzkosti obecně QUOD SEQUITUR, FUGIO ...

Strach i úzkost nás zneklidňují

QUOD SEQUITUR, FUGIO, QUOD FUGIT, USQUE SEQUOR (Ovidius, Lásky)
Před tím, co za mnou jde, prchám, co uniká, sleduji stále

Definice strachu se často plete s definicí úzkosti. Toto překrývání významu snižuje výhody používání dvou různých slov k označení příbuzných, ale odlišných fenoménů. Freud (1917) například psal o reálném strachu a nereálném strachu – a ten druhý označoval jako úzkost. Přitom mezi strachem a úzkostí lze jasně rozlišovat, aniž bychom se museli uchylovat ke specializovaným technickým významům, odlišným od těch, které se používají v běžné řeči: strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.
Jedna ze slovníkových definic strachu uvádí: „…děsivé rozpoznání něčeho, co může způsobit zranění, potrestat apod.“ (Webster’s New International Dictionary of the English Language, 1949). Jiný slovník definuje strach jako „možnost, že se stane něco obávaného nebo nechtěného“ (Standard College Dictionary, 1963). Je příznačné, že slovo strach (anglicky fear) je odvozeno od starého anglického slova, znamenajícího pohromu, nebezpečí (Oxford English Dictionary, 1933).
Tyto definice zdůrazňují význam strachu jako zhodnocení aktuálního nebo potencionálního nebezpečí. V tomto smyslu představuje strach kognitivní proces – na rozdíl od emocionální reakce. Konkrétní psychický proces zahrnuje všimnutí si, uvědomění si nebo očekávání, že se může stát něco nepříjemného. Úzkost je na druhé straně definována jako „…stav emocionálního napětí…“ (Standard College Dictionary, 1963).    

Tento stav je charakterizován takovými přívlastky jako napjatý, nervózní, vyděšený, „roztřesený uvnitř“. Pojem úzkosti často používají výzkumníci a kliničtí pracovníci k popisu stavů sahajících od mírného napětí na jedné straně až po děsivou hrůzu na straně druhé.
Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice. Jsou mezi nimi plynulé přechody. Je - li strach více méně přiměřenou reakcí na určitý škodlivý objekt, pak úzkost - jde - li nám o maximální zdůraznění odlišností, může být relativně stálou vlastností osobnosti. Úzkostný člověk se v tomto případě cítí ohrožen, ale neví čím. Úzkostné osobnosti si zachovávají více méně úzkostné způsoby reagování za jakýchkoli podmínek. Úzkostnost může vzniknout na základě vrozených dispozic i za přispění silnějších psychických traumat - přetěžování nervové soustavy, konfliktní situace, nepříznivé sociální poměry apod. Každý člověk se snaží zorganizovat si "svůj svět" tak, aby se v něm cítil bezpečný. Objeví-li se něco neznámého, co daný řád (pravidla, způsob myšlení, konstelaci životních podmínek) náhle naruší, vyvolá to pocity nejistoty, obavy, ale i úzkost a strach.
Mnozí vynikající duchové lidstva se stali oběťmi obav svých současníků proto, že hájili nezvyklé, nové, revoluční názory ve vědě, v technice i ve společenské praxi. I u dětí se objevují úzkosti a pocity ohrožení jako důsledek změn např. sociálního prostředí.
Lidský život nikdy nebyl a také nikdy nebude říší bezpečí. Nejde jen o ohrožení životů násilím a chorobami, ale i o ohrožení mezilidských vztahů, lidských nadějí a plánů, integrity osobnosti atd. Ostatně bezpečí jako životní hodnota má smysl i proto, že existuje nebezpečí a nejistota.
Náš svět má v závislosti na celkové úrovni našeho poznání určitou kognitivní strukturu. Nejasná a prázdná místa se snažíme zaplnit. Úroveň tohoto zaplnění odpovídá našim zkušenostem a znalostem, úrovni společenského poznání, našim pověrám, předsudkům atd.
Platí, že nějaké vysvětlení, nějaké zaplnění bílého místa je lidem milejší než žádné, poněvadž z "likvidace" (i když jde jen o likvidaci domnělou) nejasnosti a mnohoznačnosti těžíme snížení hladiny úzkostnosti. Zejména tehdy zapadne-li znakové vysvětlení harmonicky do celého rámce našich představ, postojů a zájmů. V návaznosti na výzkum vrozených orientačních reakcí, které se u vyšších živočichů projevují zaměřením receptorů na neznámý nebo nezvyklý podnět dospěli někteří psychologové k názoru, že mírná nejistota (nejistota ve smyslu otázky "co je to" nebo "co se to děje či bude dít"( optimálně mobilizuje zvídavost), tj. orientačně pátrací aktivitu.
V situaci, kde žádná nejistota neexistuje (nic nového žádné překvapení), aktivační úroveň je nízká, ochabuje zájem a pohotovost k akci. Je-li naopak situaci příliš nejistá, nepřehledná, inklinujeme k úniku, cítíme obavy a úzkost.
Strach i silnější úzkost jsou prožívány jako škodlivé, nepřijatelné, trýznivé napětí, často s více či méně výraznými pocity nepříjemné tísně v srdeční krajině nebo kolem žaludku. Strach i úzkost nás zneklidňují, vyvolávají v nás tendenci k reakcím averzivního typu (útěk, úhyb, odvrat), které jsou funkčně neslučitelné s činnostmi jiného, nikoli averzivního typu.
Pohotovost k averzivním reakcím je atributem všech emočně negativních reakcí. Averzí však nemusí být jen útěk či úhyb. Tělesným pohybem vyjádřená averze bývá v dnešních podmínkách života nahrazována různými symbolickými a vnitřními modalitami úhybu.

Negativní emoce mohou aktivovat chování, které není přímo útěkem, nýbrž jen náznakem úhybů.

Věda a svět ... nápady názory tvrzení

Digitální chlapeček tančí na kolečkových bruslích ve známém videoklipu

Nová informace spadající do oblasti memetiky.
Blackmoreová
(Britská psycholožka Susan Blackmoreová, mj. autorka česky vyšlé knihy Teorie memů, přišla s představou, že po genech a memech se na světě objevil třetí replikátor – informace kopírované v elektronických systémech automaticky, bez pomoci člověka.) tvrdí, že přišel čas začít rozlišovat memy na „lidské“ a „umělé“, pro něž již prostředím není lidský mozek a šíří se často bez ohledu člověka – jde tedy o data v digitální podobě.

Google jsme sice navrhli pro vlastní potřebu, nyní se však již může chovat jako replikátor. Především – jeho výsledky používají nejenom lidé, ale i jiné programy. Do kategorie replikátorů šířících se bez toho, že by je vědomě kopíroval člověk, mohou patřit také některé viry/červy. Data dnes různě obíhají svět, kopírují a modifikují se i bez lidské účasti. Internet bude stále více sítí strojů (machines-to-machines, M2M). Blackmoreová příchod třetího replikátoru popisuje ne bez obav, hovoří o tom, že otvíráme Pandořinu skřínku.

Replikátory jsou od toho replikátory, že se šíří systémem bez ohledu na cokoliv dalšího. Příchod genů zcela změnil svět, totéž příchod memů – a to ne nutně v náš prospěch, protože se objevila celá řada memů parazitických, které svým nositelům škodí. Už to, že máme velký mozek (pokud je opravdu pro uchovávání memů, což ovšem tvrdí de facto jen Blackmoreová), nám může působit komplikace, navíc mezi jednotlivými systémy memů (třeba náboženstvími) probíhají ničivé evoluční závody ve zbrojení...

Každopádně expanze replikátoru může vést k těžko odhadnutelným důsledkům. Dnes se s oblibou flagelantsky obviňujeme z toho, jak ničíme životní prostředí nebo působíme klimatické změny.
Další replikátory to budou dělat s novým elánem bez ohledu na nás, protože nás už nepotřebují, nebo alespoň ne tak jako memy klasické. Podle Blackmoreové jsou vlastně za rostoucí spotřebu třeba elektřiny odpovědná zařízení, data, servery, gadgety – prostě spíše se jedná o výsledek samovolného, na nás nezávislého procesu, který řídí už někdo jiný – digitální memy („řídí“ asi ve stejném smyslu, jako to dělají geny – bez vlastního vědomí; nejedná se zde o umělou inteligenci).

Blackmoreová v této souvislosti zmiňuje Drakeovu rovnici a klasifikaci mimozemských civilizací podle pokroku v technologii „kosmického inženýrství“. Proč jsme ale žádnou takovou civilizaci dosud nenašli? Možná, navrhuje, že s objevem dalších replikátorů zde civilizace podobné třeba té naší vzaly netušený směr vývoje. Možná bychom mohli planety klasifikovat podle toho, kolik na nich existuje replikátorů, tedy z pohledu toho, co označuje jako „univerzální darwinismus“. Země je podle Blackmoreové tedy nyní R3.

Pozn.autora: je to zajímavá úvaha a pohled na současné technologie a není to nic o vaření!

Zdroj: Science World, Teorie memů

#memy #replikátory #google #digitální #data 

Mireille Mathieu singing La Marseillaise (with lyrics) Mireille Mathieu - A Santa Maria

Mireille Mathieu

Mireille Mathieu singing La Marseillaise (with lyrics) Mireille Mathieu's legendary performance of La Marseillaise with the Eiffel Tower in the background

Mireille Mathieu

Katastrofa a celoživotní práce

Foto Jordánsko strom na poušti (klikněte pro zvětšení)

V prosinci roku 1914 zničil obrovský požár laboratoř jednoho výzkumného pracovníka. Jeho téměř celoživotní práce byla zničena.
V těch největších plamenech hledal vědce jeho čtyřiadvacetiletý syn. Když ho našel, chtělo se mu plakat.
Řekl: „Stál tam jak socha, jen jeho bílé vlasy mu vlály ve větru. Bylo mu šedesát sedm a jeho celoživotní práce vzala za své.“
Tu mu otec řekl: „Charlesi, najdi svou matku a přiveď ji sem – tohle už nikdy neuvidí!“
Následujícího rána si znovu prohlédl trosky a pronesl: „V katastrofě se skrývá velký význam. Všechny naše chyby shořely. Díky Bohu, že můžeme začít znovu.“

O tři měsíce později se Thomasovi Edisonovi podařilo zkonstruovat první fonograf.