Rusko ve válečných časech

Jaromír Štětina tam na Východě

Rusko se pomalu, pomalu probouzí:

Text který uveřejnil dnes bývalý ministr financí a taky bývalý předseda ruské vlády Michail Kasjanov. Podepsán mimo jiných i profesor A.Zubov.

Rusko ve Válečných časech.

Rusko, v kterém v průběhu posledního desetiletí zničili státní instituce a prošlo zhoršením ekonomiky, nepřežije v izolaci od civilizovaného světa. Hrozí mu rozpad pod tíhou bezpráví, vorovství a dřímajících zvířecích instinktů, probuzených režimem kvůli vlastní obraně.

Dnes přední ruští experti, ochránci lidských práv, stálí členové "Kulatého stolu 12-ho prosince" přijali prohlášení "Rusko ve Válečných časech" - Lilia Ševcovová, Georgij Satarov, Ludmila Aleksejevová, Andrej Zubov, Jurij Ryžov, Garri Bardin, Lia Achdžakovova, Viktor Šejnis, Vladimír Bojnovič, Andrej Pjontkovský, Igor Čubajs o tom co se děje v Rusku a obrovské zodpovědnosti každého z nás.

Prohlášení "Kulatého stolu 12-ho prosince"
31.července 2014
Rusko ve Válečných časech

Tragédie malajského letadla sestřeleného proruskými separatisty nad Ukrajinou, smrt 298 lidí z různých zemí světa (včetně 80 dětí !) a reakce Kremlu na tento čin, otřásly světem. Světové společenství přestalo předstírat že události na Ukrajině jsou jen vnitroukrajinským konfliktem, ukrajinskou občanskou válkou. Svět byl nucen si přiznat že v Evropě na území suverénního státu probíhá nevyhlášená válka Ruska proti Ukrajině. Rusko vede válku prostřednictvím jak občanů Ukrajiny, tak prostřednictvím svých občanů, financuje je, dodává zbraně a to včetně těžkých.

Poměrně nedávno vyloučili Rusko z G8. USA, Kanada, EU a NATO přerušili spolupráci s naší zemí v mnoha, pro nás důležitých, oblastech. Nyní sestřelení civilního letadla přidává rusko-ukrajinské válce mezinárodní rozměr. V této situaci se Rusko, nesoucí přímou zodpovědnost za všechno co se stalo, stává rychle světovým vyvrhelem.

Krok za krokem ruská vláda provádí politiku samo-izolace, neustále marginalizuje Rusko jako stát. Západní sankce, vedené jako odveta na skutky putinova týmu, se jeví jako obrovská rána ruské ekonomice. Nehledě na cíleně individuální charakter sankcí prvního a druhého stupně, vážně ovlivnily celkové investiční klima a možnosti vnějších půjček ruských bank, podniká a vlády.

Tragédie malajského letadla sestřeleného...

Západ byl po právu přesvědčen že individuální sankce a přes ně i mírný dopad na ekonomiku budou stačit aby dostatečně přesvědčily Putina o tom že je třeba zastavit agresi a že je třeba přijmout kroky k de-eskalaci napětí. Ale úpornost Putinova režimu, s kterou pokračuje v agresi na Ukrajině, dovedli naše západní partnery k poznání že je třeba zavést už ne individuální ale "sektorové" sankce které můžou ochromit důležitá odvětví národního hospodářství což hluboce ovlivní stav ekonomiky jako celku, možnosti zaměstnání, výplat občanům a sociální výdaje.

Je zřejmé že Putin počítal s rozdělením jednoty demokratického světa, předpokládal že Západ, jak v průběhu rusko-gruzínské války v roce 2008, bude pokračovat v politice ústupků agresorovi. Ale tentokrát se to Kremlu nepovedlo. Západ trvá na společné strategické bezpečnosti, základních hodnotách demokracie a dodržování lidských práv. Západ ukázal tvrdost poukazující na nepřijatelnost Putinova konání který ukázal že pohrdá samotnými základy mezinárodního práva a bezpečnosti když začal ničím nevyprovokovanou agresi proti suverénnímu státu kvůli které umírají lidé na obou stranách fronty.

Dnes si Kreml začíná uvědomovat že zavedl zemi do slepé uličky. Ale vyjít z ní ven už nynější režim není schopen. Dokáže si udržet kontrolu nad zemí jen přes aktivní mobilizaci občanů vytvářenou přes mýty o vnějším nepříteli, přivádí obyvatelstvo prostřednictvím masivní propagandy až do válečně-patriotické hysterie. Samozřejmě, očekáváme nové důvody pro její pokračování.

Ve rámci vojensko-politické mobilizace bude Kreml "posilovat řady", utužovat prostor pro občanské aktivity lidí kteří si nepřejí "se mobilizovat" okolo dnešního vedení země, jeho konfrontaci se Západem a agresi vůči Ukrajině. Útok proti opozici "Páté koloně" - to je nevyhnutelnost Válečné doby.
Nyní Rusko prožívá nejdramatičtější moment svojí historie po rozpadu SSSR. Odejít z Válečné doby bude velmi těžké. Ale v této situaci si musíme zachovat zdravý rozum a pojmenovat příčiny toho co přijde. Musíme odolávat masové militaristické psychóze. Musíme podržet právo ukrajinců na suverenitu a teritoriální jednotu, a taky právo jejich evropského výběru. Musíme říkat pravdu o tom že anexe Krymu a válka s Ukrajinou - to je způsob jak režim rozšiřuje a prodlužuje svoji moc na tak dlouho jak jen to je možné. Naší povinností je vyzývat národy k míru ale na za každou cenu. Ne za cenu legitimizace proruských teroristů a vůdců nelegitimních "republik". Podporujeme mír na základě úplného zřeknutí se vměšování Ruska do ukrajinských vnitřních záležitostí. Jsme přesvědčeni že současný režim musí být přiveden k mezinárodní zodpovědnosti za zapojení Ruska do bratrovražedné války a za agresi proti sousednímu státu.

Musíme si uvědomit i to že se kremelský režim, s největší pravděpodobností, už nebude moci dobrovolně stáhnout z tohoto válečného stavu. Přitom nemůžeme nevidět, čím hrozí hrozí tato sebevražedná politika. Rusko, v kterém v průběhu posledního desetiletí zničili státní instituce a prošlo zhoršením ekonomiky, nepřežije v izolaci od civilizovaného světa. Hrozí mu rozpad pod tíhou bezpráví, vorovství a dřímajících zvířecích instinktů, probuzených režimem kvůli vlastní obraně.

Musíme pochopit, že sankce, za které v konečném důsledku zaplatí celé Rusko, urychlí politické procesy, ale neurčí jejich výsledek. Co bude s naší zemí - to závisí od nás všech, od těch nemnohých v ruské elitě, v kterých zůstal pocit zodpovědnosti nebo chcete-li pud sebezáchovy.

Л.М. Алексеева
Л.М. Ахеджакова
Г.Я. Бардин
В.Н. Войнович
А.Б. Зубов
М.М. Касьянов
А.А.Пионтковский
Г.А. Сатаров
Ю.А. Рыжов
И.Б. Чубайс
Л.Ф. Шевцова
В.Л. Шейнис http://mkasyanov.livejournal.com/29683.html

Россия в Военном времени
mkasyanov.livejournal.com
Россия, в которой на протяжении последнего десятилетия разрушались государственные институты и шла деградация экономики, не выживет в изоляции от…

Россия в Военном времени

Россия, в которой на протяжении последнего десятилетия разрушались государственные институты и шла деградация экономики, не выживет в изоляции от…

MKASYANOV.LIVEJOURNAL.COM

Zdroj: FB sociální sítě 

Malaysia Airlines crash

Malaysia Airlines crash

Musíme se bránit. A bránit základní hodnoty demokratického světa. Koalice komunistů a klausovců je podle mě nejzdařilejším činem zdejší rezidentury ruské tajné služby.

Vypovídá o tom nepřímo každá výroční zpráva BIS. Píše se tam o neustálém růstu počtu ruských agentů na našem území. Až to v těch zprávách BIS nebude, bude jasné, že už to neni naše tajná služba, ale že už je zase znovu jejich. Podstatné je, že ruská inteligence a liberální vzdělané vrstvy Putina v delší perspektivě nesnesou.
To největší drama se děje uvnitř ruské společnosti. Moc držím palce Rusům, kteří usilují o svobodné a demokratické Rusko. Věřím, ačkoli je to těžké, že je tato vize reálná.

Pavel Šafr v diskuzi na facebook.com

Přátelé v České republice manipulují demokracií stylem páté kolony

BELLUM IUSTUM (Cicero, O povinostech 1,36)
Spravedlivá válka
V římském pojetí má být válka vedena až po odmítnutí předložených požadavků, má být řádně vypovězena a jejím důvodem má být buď zadostiučení na útočníkovi, nebo ochrana spojenců. 
Cílem Bellum Iustum má být spravedlivý a pevný mír a šetrná vláda nad podrobenými viz Pax Romana.

Ukrajina měla nesmírně pohnutou historii. Sevřená mezi Polsko a jeho výboje, Rusko s jeho
agresivitou a kořistícími Tatary neustále krvácela. To nejhorší co se jí stalo, že východní část obsadili Rusové. Západní část zažila za Rakouska-Uherska lepší časy a nelze se Ukrajincům divit, že chtějí žít stejně jako země na západ od jejích hranic a nechtějí patřit do ruského vrahounského impéria....

Hustá manipulace páté kolony v Česku (obrázek Twitter)

O nejvyšším dobru a zlu

Slunce zapadá do temnot světa

Základní podstatou světové politiky je rozeznat různé stupně zla. Paralelně probíhající války v muslimském jsou svou podstatou jsou mnohokrát méně nebezpečné než konflikt na východě Ukrajiny.

Muslimské země nemají vlastní vědecký a průmyslový potenciál, který by jim dovolil hrát první housle.
Čína, i když je hospodářským gigantem, dobře zná své místo ve světě a rozhodně neusiluje o ztrátu svého globálního trhu.Naopak Rusko, i když je v drtivé většině hodnot na úrovni zaostalých zemí, závislé pouze na vývozu surovin jako země třetího světa, má neustálou snahu dokazovat, že je mocností. Bezprecedentní útok který vede na Ukrajinu která odmítla vlézt do ruského chomoutu jménem Euroasijská unie musí svobodný svět tvrdě odmítnout. Relativismus zemí svobodného světa pouze posiluje megalomanské choutky ruského diktátora, který slušnost a diplomatické jednání považuje za slabost. 

Žádný stát moderního světa nevyvraždil tolik svých občanů a obyvatel obsazených území jako Rusko. 
Tam kam vstoupili Rusové, ať v carských či sovětských nebo ruských uniformách došlo k úpadku, rozpadu morálních hodnot a destrukci společnosti. Jednou z největších chyb historie bylo prohlášení Winstona Churchilla o pomoci Sovětskému svazu napadeného Německem. Tím ruský zločinecký sytém fakticky legitimizoval a důsledky přijetí Ruska mezi spojence musíme řešit dodnes. Místo aby byla válka mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem byla chápána jako boj dvou gangsterských systémů, byl jednom z nich a to tomu horšímu, udělen pardon.

   Svobodný svět se bez ohledu na případné hospodářské ztráty, které jsou ovšem přeháněné, musí vymezit proti ruské říši zla.
 Zbytek za něj udělá nízká ruská porodnost, alkoholismus a příliv všemožných asijských přistěhovalců. Myslím, že je nejvyšší čas spustit opět železnou oponu a to na rusko-ukrajinské hranici. (Jindřich Čech - sociální sítě FB)

Antonín Dvořák Symphony No.9 The New World 
Nádherný zážitek, skvělý přednes dirigent Herbert von Karajan. 

  Pro novou energii a tonizaci synapsí soustřeďte se na krásu hudby.

Spravedlivá válka bellum iustum. Cílem Bellum Iustum má být spravedlivý a pevný mír a šetrná vláda nad podrobenými viz Pax Romana.

Tenkrát na západě Google Scan LIFE prohlížejte ve zvětšení

BELLUM IUSTUM (Cicero, O povinostech 1,36)

Spravedlivá válka
V římském pojetí má být válka vedena až po odmítnutí předložených požadavků, má být řádně vypovězena a jejím důvodem má být buď zadostiučení na útočníkovi, nebo ochrana spojenců. 
Cílem Bellum Iustum má být spravedlivý a pevný mír a šetrná vláda nad podrobenými viz Pax Romana.

Ukrajina měla nesmírně pohnutou historii. Sevřená mezi Polsko a jeho výboje, Rusko s jeho
agresivitou a kořistícími Tatary neustále krvácela. To nejhorší co se jí stalo, že východní část obsadili Rusové.
Západní část zažila za Rakouska-Uherska lepší časy a nelze se Ukrajincům divit, že chtějí žít stejně jako země na západ od jejích hranic a nechtějí patřit do ruského vrahounského impéria. Ukrajina to bude mít velmi těžké,
ale všichni kdo vyznávají euroatlantické hodnoty by jí měli pomoci aby našla svoje místo mezi námi.

S Rusy žádný konsenzus není možný, to staletá historie dokázala, jsou to lháři a agresoři. Na barikády nechodí špičky, tam chodí lid, aby projevil svou vůli. K volbě politických špiček slouží svobodné volby s informovanými voliči.
 Koneckonců u nás se dokazuje jak jsme ještě nezralý národ když pravidelně patří mezi nejoblíbenější politiky ti největší šíbři. To všechno chce svůj čas, nelze čekat, že se všechno dá změnit okamžitě. Evropa se vyvíjela k dnešnímu stavu dvě tisíciletí a také to nebylo jednoduché. 

Ukrajina to bude mít velmi těžké, ale všichni kdo vyznávají euroatlantické hodnoty by jí měli pomoci aby našla svoje místo mezi námi.


Zdroj: sociální sítě FB Jindřich Čech 

Žurnalistika a Ukrajina fotografie a pohled na situaci od Karla Schwarzenberga

Karel Schwarzenberg:

Žurnalistika a Ukrajina (zraněná novinářka)

Když Adolf Hitler provedl tzv. Anschluss Rakouska, většina Rakušanů se vnímala jako Němci. Hitler ovšem přivedl Rakušany k tomu, že se dnes z 95 % cítí býti právě Rakušany, nikoliv Němci. Taktéž se na Ukrajině objevuje ukrajinská identita v ruskojazyčných oblastech. Putin zřejmě obrovsky přispěje k ukrajinskému národnímu uvědomění.
 Situace je ovšem velmi nebezpečná. Doufejme za Ukrajinu, že z toho vyjde svobodná a jednotná.

Říše zla je zpátky napsal Jan Štern

Zastávka Praha Mírové náměstí - Tak kam to bude teď Krymská
nebo Ruská? Jsem tu. Pátá kolona.

V projevu na shromáždění Národní asociace evangelíků v Ohiu v březnu 1983 nazval president Spojených států Ronald Reagan Sovětský svaz „Říší zla“. Prohlásil, že komunismus padne a že „bude považován za další smutnou a bizarní kapitolu lidských dějin, jejíž poslední kapitoly se právě píšou“. Jeho předpověď se vyplnila, Sovětsky svaz nevydržel závody ve zbrojení, které proti němu rozjel právě Reagan, a pod tíhou obrovských výdajů a neschopného ekonomického systému se rozpadlo nejen jeho impérium, ale i samotný Sovětský svaz.

Nástupcem Sovětského svazu se stalo Rusko. V období Jelcinovy vlády zkoušelo západní model demokratického uspořádání a tržní ekonomiky. Tento model v ruských podmínkách totálně selhal. Zemi ovládli oligarchové zorganizovaní do zvláštních podnikatelských struktur vzešlých z divoké privatizace, které byly kombinací podnikatelských subjektů a gangsterských band. Vzniknul zde jakýsi systém střech (kryša), což byly gangy, které chránily všechny významné firmy. Firma, která neměla střechu, tedy kterou nechránil ozbrojený gang, neměla šanci a brzy byla pohlcena firmou, která ozbrojenou mocí disponovala. Státní moc se rozpadla a přešla fakticky do rukou oligarchů. Vláda zákona v podstatě neexistovala, stát nedokázal ochránit vlastnictví, lidská práva, ani elementární bezpečnost, namísto vlády zákona nastoupilo právo silnějšího reprezentované právě systémem kryš. Obyčejný člověk nechráněný vlastním gangem byl vystaven zvůli a násilí, před nímž mu státní moc neposkytovala žádnou ochranu.

Za této situace přišel president Putin s koncepcí silného autoritářského státu, který mocensky potlačil vládu oligarchů, a buďto zlikvidoval systém založený na gangsterských skupinách (střechách), nebo ho podřídil svým potřebám. Namísto velkého množství gangsterských skupin, které ovládaly hospodářství, policii a terorizovaly obyvatelstvo, nastoupila diktatura státu založená na osobní moci presidenta, která vytlačila nejen gangsterské bandy, ale i demokracii. Demokratická moc v ruské Jelcinově podobě si nebyla schopná s oligarchy poradit. Teprve Putinova diktatura, vítaná obyvatelstvem jako osvoboditelka od vlády gangů, s oligarchy zatočila. To neznamená, že by je zničila, jenom si je podřídila. Obyčejní lidé to však vnímali jako obrovskou úlevu a vítezství. Podpora Putina neplyne jenom z toho, že ovládá média, ale je reálná a plyne z uvedeného faktu. Nelze prostě žít ve světě, kde není zajištěno právo na elementární bezpečnost. Putin toto právo zajistil. Že se tak stalo na úkor demokracie, většinu Rusů netrápilo. Jednak demokracie se stačila v Jelcinově éře zcela zdiskreditovat a jednak zde nebyla téměř žádná demokratická tradice, na níž by bylo možné navázat.

Putin za veliké podpory obyvatelstva zavedl v Rusku regulérní diktaturu, jejímž základním programem je budování silného Ruska. Nacionalismus je v podstatě jedinou hodnotou, kterou může kromě elementární bezpečnosti Putin Rusům nabídnout. Na prosperitu mohou Rusové zapomenout, protože bez svobody je v dlouhodobém horizontu věcí nemožnou. Jako každá diktatura bude Rusko svoje vnitřní problémy vyvážet, a tím i odvádět případnou nespokojenost obyvatelstva na vnějšího nepřítele. Když Rusko přepadlo Ukrajinu a okupovalo část jeho území, tak jenom logicky pokračovalo v konceptu nacionalistické diktatury, která usiluje nikoliv o kvalitní a svobodný život jednotlivých občanů, ale o dobro Ruska.

Nikdo normálně uvažující samozřejmě nemůže brát vážně Putinovo tvrzení, že na Krymu nepůsobí ruští vojáci, ale místní domobrana (dnes už v počtu 30 tis.!). Putin ani nepočítá s tím, že by tomu někdo ve světě věřil. Je to jenom nezbytná cynická zástěrka. Na Krymu je převážná většina rusky mluvícího obyvatelstva hlásící se k ruské národnosti, která by si asi pravděpodobně přála patřit k Rusku. Okupace Krymu tedy nebyla potřeba, rusky mluvící obyvatelstvo by si v referendu pravděpodobně odhlasovalo připojení k Rusku i bez přítomnosti ruských vojáků. Proč tedy Putin nepočkal na demokratické procedury a vojenským zásahem vyvolal vážnou krizi? To je evidentní: potřeboval ukázat sílu, dovnitř i navenek. Dovnitř, aby vlil unavenému a ve srovnání s EU i Čínou chudému obyvatelstvu nacionalistickou krev do žil (což se podařilo). Navenek, aby ukázal světu, že Rusko je zpátky jako supervelmoc, která tentokrát místo ekonomických svalů (kterými díky podlomenému ekonomickému systému zrovna neoplývá) ukázala svaly vojenské. V tomto ohledu se s ní taková EU (která jí ekonomicky několikanásobně převyšuje) nemůže měřit.

Nikdo v EU dnes není ochoten obětovat pro cokoliv život. Rusové to vědí a tak na to vsadili a to také bude do budoucna jejich hlavní zahraničněpolitická strategie. Navíc co se týče referenda, tak pro Rusko to je hodně nebezpečné, protože jak by asi dopadlo referendum o setrvání v Ruské federaci takové Čečně? Ne, Rusko si vůbec nemůže dovolit argumentovat v případě nějakého územního zisku referendem. Naopak se mu velmi hodí kombinace síly jako prioritního nástroje následně doprovázené demokratickými procedurami jako šlehačkou na dortu.

Rusko nás nenechá v klidu. Je největším omylem a nebezpečnou iluzí myslet si, že teď spolkne Krym a tím to končí. Přeci nikdo nemůže brát vážně, že Putinovi jde opravdu o osud rusky mluvících lidí na Krymu (Ukrajině). To je jen záminka pro rozpoutání krize tak, aby se dala řešit vojensky. Rusku nejde o nic jiného a do budoucna o nic jiného také nepůjde, než postupně vyvolávat konflikty tak, aby se dalo nastolit vojenské řešení. Rusko dobře ví, že Západ je měkký, upadlý do hedonistické ochablosti a tudíž víceméně bezmocný vůči hrubé síle. Ve vyhrocených situacích, v nichž se haraší zbraněmi, bude mít k obětem odhodlané Rusko vždy převahu nad EU. Na Spojené státy si to nedovolí, protože tam by tvrdě narazilo, jenže o ně ani Rusku nejde. Cílem je zásadní oslabení EU a vytlačení jejího vlivu směrem na západ. Pokud chtějí země EU efektivně čelit této hrozbě, tak musejí do repertoáru své zahraniční politiky zahrnout i eventuální válku.

Symptomatické na většině reakcí českých politiků, expertů a komentátorů bylo, že v žádném případě nedoporučovali Ukrajině, aby se vojensky bránila. Jeden náš čelný vojenský představitel se téměř hystericky hrozil vojenské obrany Ukrajiny jako naprosté sebevraždy a nesmyslu. Napadlo mě, co to je vlastně za vojáka a jak by se tento voják asi choval v čele naší armády, kdybychom někdy byli napadeni. Od konce studené války uplynulo 25 let a my jsme si na mír a stabilitu mezinárodních vztahů zvykli tak, že si válku neumíme ani představit. Válka není v algoritmech našeho jednání, nejsme na ní, a to celá Evropa, vůbec mentálně připraveni. To je karta, s níž Rusko začalo hrát. Čím dříve nám to dojde, tím větší budeme mít šanci nové ruské politice hrubé síly efektivně čelit.


Napsal Jan Štern

Scénárista a dramaturg. Narodil jsem se v roce 1953. Jako již skoro dospělého mě hluboce poznamenal rok 1968. Snad i proto jsme s kamarády za totality vydávali samizdatový časopis Prostor, který vychází dodnes. Byl jsem vedoucím činitelem OF (předseda organizační komise a člen Rady OF) a následně i poslancem Federálního shromáždění za OF, později pak za ODA. Z politiky jsem odešel do médií a nakonec jsem zakotvil v ČT, kde jsem se coby dramaturg a producent podílel na vývoji pořadů a filmů (Aréna, Nadoraz, Dvaadvacítka, Největší Čech, Uvolněte se, prosím, Nuda v Brně). Nejvíce si cením dokumentárního cyklu o obětech komunistické represe Ztracená duše národa, který jsem realizoval jako vedoucí projektu a spolurežisér. V současné době jsem na volné noze jako scénárista a producent.

Přátelé. Historie se opakuje. Na Krymu opravdu žijí Rusové - Andrej Zubov ruský historik

cituji z textu........Přátelé. Historie se opakuje. Na Krymu opravdu žijí Rusové.

Ukrajina Kyjev Demostrace a Putin podle obrázky Google

Ale cožpak je tam někdo utlačoval, byli tam snad občany druhé kategorie, bez nároku na jazyk a pravoslavnou víru? Před kým je musí chránit vojáci ruské armády? Kdo je napadl? Vstup cizích vojsk na území jiného státu bez jeho souhlasu – je agrese. Obsazení parlamentu osobami v uniformách neoznačených – to je nehoráznost. Jakákoliv rozhodnutí krymského parlamentu jsou za těchto okolností fraškou. Napřed obsadili parlament, premiéra nahradili proruským a pak tento nový premiér požádal Rusko o pomoc, když pomocníci již jsou zde a již celý den ovládají poloostrov... Jako vejce vejci podobné anšlusu v roce 1938. A dokonce i referendum – plebiscit – proběhne až za měsíc, pod ochranou spřátelených bajonetů. Tam – 10. dubna, zde – 30. března.

Propočítala ruská vláda rizika tohoto neuvěřitelného dobrodružství? Jsem si jistý, že ne. Stejně jako je svého času neodhadl Adolf Aloizovič. Kdyby je uvážil, nemusel by v dubnu 1945 zoufale pobíhat po bunkru pod dopadajícími ruskými bombami a nemusel by sežrat ampuli s jedem.

Pokud se Západ nebude chovat jako Chamberlain a Daladier v roce 1938 a zavede úplné embargo na nákup ruské energie a zmrazí ruské vklady ve svých bankách? Ruská ekonomika, která je i tak v agonii, se zhroutí do tří měsíců. A pak se začnou dít v Rusku věci, ve srovnání s nimiž bude vypadat Majdan jako procházka rajskou zahradou.

A pokud krymští Tataři, kteří jsou kategoricky proti ruské vládě, kteří si pamatují, co s nimi tato vláda provedla v roce 1944 a že je nepustila domů až do roku 1988... a když se krymští Tataři začnou domáhat ochrany svých zájmů u svých souvěrců a pokrevních bratrů v Turecku? Koneckonců, Turecko neleží za třemi moři, ale přímo na protějším břehu Černého moře... A Krym drželi Turci déle než Rusko – čtyři století. Turci – to není Chamberlain nebo Daladier. Ti v červenci 1974, aby chránili své soukmenovce, obsadili 40 % území Kypru, ignorují všechny protesty a stále podporují tzv. Tureckou republiku severního Kypru, kterou neuznává nikdo kromě nich. Možná, že někdo by chtěl mít Tureckou republiku jižní Krym? Ale v případě, že se horké hlavy krymských Tatarů rozhodnou bojovat, rádi se k nim přidají muslimští radikálové z celého světa, a to zejména ze severního Kavkazu a Povolží. Nepřineseme si tu bouřku ze zpustošených krymských letovisek do našeho ruského domu? Cožpak nám nestačí naši vlastní teroristé?

A konečně, získáme-li Krym, rozervaný vnitřními rozpory, ztratíme navždy lid Ukrajiny – Ukrajinci neodpustí Rusům takovou zradu nikdy. Myslíte si, že přeháním? Že čas všechno zahladí? Doufáte marně, drazí ruští šovinisté. Na konci XIX. století se Srbové a Chorvati považovali za jeden národ, jen rozdělený hranicemi, náboženstvím a abecedou. Oni usilovali o jednotu – kolik knih o tom napsali. A byly to moudré a dobré knihy. A teď na světě najdete jen málo národů, které se vzájemně nenávidí tak jako Srbové a Chorvati. Kolik krve bylo mezi nimi prolito, a to všechno kvůli nějakým kouskům území, městečkům a údolím, v nichž by mohli žít spolu šťastně a spokojeně. Mohli by, ale nedokázali to. Chamtivost udělala z bratrů nepřátele. A cožpak se to nestává i v každodenním životě? Stojí za to přijít o bratry navždy, kvůli nesmyslným ambicím? Samozřejmě že nevyhnutelné bude i rozdělení ruské církve. Její ukrajinská část se od Moskvy odštěpí navždy.

Ale v ještě děsivější porážku se pro Kreml obrátí úspěšné připojení Krymu. Pokud vše proběhne snadno, pak se zítra k Rusku budou chtít připojit oblasti obývané Rusy v Kazachstánu, posléze také Jižní Osetie, Abcházie a severní Kyrgyzstán. Po Rakousku následovaly Sudety, po Sudetech Memel, pak Polsko, po Polsku Francie, po Francii – Rusko. Všechno to vzešlo z nepatrných krůčků...

Přátelé. Musíme se zastavit a vzpamatovat se. Naši politici zatahují naše lidi do hrozného, děsivého dobrodružství. Historická zkušenost nám říká, že nic neprojde jen tak. Neměli bychom se nechat manipulovat, jak se nechali svého času Němci manipulovat sliby Goebbelse a Hitlera. V zájmu míru v naší zemi, v zájmu jeho skutečného obrození, pro mír a přátelství na území historického Ruska, které je nyní rozděleno do mnoha států, řekněme ne na tuto šílenou a – co je nejdůležitější – naprosto zbytečnou agresi.

Ztratili jsme ve dvacátém století tolik životů, že naší jedinou správnou zásadou by měl být princip vyhlášený Solženicynem – zachování národa. Zachování lidí, a ne rozšiřování území. Země se shromažďují jen za cenu krve a slz.

Žádnou krev, žádné slzy již nepotřebujeme!


Zdroj: Andrej Zubov je ruský historik. Je autorem publikace Velké dějiny Ruska XX. století.