Anděl Páně Anděl, Pohádka, Pohádky, Můj pohled na svět, Boží Muka, O nejvyšším dobru a zlu, O víře

Anděl Páně

Sledujte si tu krásnou pohádku a stáhněte si ji - než ji OSA dětem sebere...

#Anděl, Pohádka, Pohádky, Můj pohled na svět, Boží Muka, O nejvyšším dobru a zlu, O víře,

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek. Základy retrosocialismu.

Základní paleta hodnot v socialismu?

Nerozumím tomu, proč by měla být Merkelová považovaná za poraženou v posledních zemských volbách. Závidím Němcům jejich silné tradiční politické strany, které si i v těžké době vedou dobře.

 Nesystémové, populistické a extrémistické strany se uplatňují ve větší míře jen tam, kde byl komunismus.

Sociální patologie postkomunistického světa je neuvěřitelná. Třicet či padesát procent obyvatelstva má prostě pořád vymytý mozek.

Tam, kde bylo DDR, tam je demokracie slabá. Jako u nás. Je na tom zřetelné, jak hluboká je destrukce všech hodnot ve společnosti, která prošla zvráceným systémem komunismu. I po čtvrt století. To je jediná výrazná věc, kterou jsem si odnesl z německých zemských voleb. A to, že komunisté a xenofobní Klausovi spojenci z AfD kralují jen tam, kde vládl ruský bolševismus, to mluví opravdu za všechno.

Usilovat o západní profil postkomunistické země je těžší, než jsme si mysleli. O to je ta snaha důležitější.


Pavel Šafr


Poznámka: základy retrosocializmu doma i ve světě

  Tenkrát na Východě jak to bylo a otevřete si klikem nostalgie.

Občanské společnosti, které by měly mít tu sílu působit na politiky a nebo samy vzít věci do svých rukou jsou stále slabé. Zlo z Východu umí hybridní válkou a nesmírně lživou propagandou postupně vrážet klín mezi evropské národy a odtrhnout je od Ameriky.

Putinova generalita

Generál Patton svého času na konci války se vyjádřil směrem k Sovětům " dejte mi naftu a já je nakopu zpátky za Ural". Nezapomněli mu to, snad v roce 1949 zahynul za záhadných okolností. 

Podplukovník Kuklinski předal Američanům kolem 30 tisíc zpráv o přípravách Varšavské smlouvy na jadernou válku, bojištěm kde měli zahynout miliony lidí byl polský a český koridor. Proto Sověti nechali zřídit vojenské fabriky na Slovensku. Během času zemřeli za záhadných okolností Kuklinského oba dva synové.

 Pjotr Popov vynikající sovětský agent, který dával zprávy i Američanům byl spálen za živa v peci krematoria. Když před více než 20 lety se potopil trajekt Estonia se stovkami lidí na palubě, zůstalo tajemstvím, že příčinou nebyly jen špatně fungující vrata lodě. Tento trajekt převážel často špičkové zbraně, které prodávali soukromé ruské osoby. Když se to dozvěděla ruská tajná služba nechala v tragický den na palubě poblíž těch špatně fungujících dveří náklaďák na kterém bylo umístěno výbušné zařízení. Mělo to být údajně varování překupníkům. Bohužel právě výbuch údajně vrata poškodil tak, že došlo k tak rychlému potopení a loď se převrátila.

Gruzínský novinář Gonkadze působící na Ukrajině, která byla tehdy pod vlivem moskevského knechta Kučmy, byl zavražděn a později se kdesi našla jeho hlava.

Bývalý ukrajinský prezident Juščenko byl členy ruské tajné služby postříkán neznámou tekutinou, která mu zohyzdila tvář. 

Michaila Chodorkovského zavřel Putin, neboť ho ohrožoval politicky na 10 let do vězení, ale dal rozkaz, že ho ve vězení nesmí nikdo zabít. 

Advokát Magnitskij, který zastupoval amerického podnikatele v Rusku Browdera, zahynul ve vězení, novinářka Politkovská byla zavražděna, bývalý agent Litviněnko byl otráven poloniem. Krátce po uveřejnění motta tak zv. "Antikrizinského marše "Vesna", který byl v řadě měst Ruska naplánován na 1.března, sděleného Borisem Němcovem, " budět Putin budět krizi, budět vojny, něbudět Putin něbudět krisi, budět mir", byl tento opoziční politik v Moskvě zavražděn.

Ruští vojáci nejdříve jak teroristé přepadli krymský parlament aby pak okupovali celý Krym a po té bylo teprve vyhlášeno referendum, a "neznámí zelení mužíci" přímo řízeni Putinem rozpoutali válku na východě Ukrajiny. Shora jen namátkou uvedené příklady dokazují, že Rusko se vrátilo do svých nejhorších časů vojenského násilí, anektování blízkého příhraničí, expanzionismu a imperialismu. Je pozoruhodné, že jako za Stalina za tím vším stojí opět jeden člověk, bývalý průměrný agent KGB, pravoslavný věřící Vladimír Vladimírovič Putin. To vše dokazuje, že Rusko od dob založení Moskevské Rusi, se nejen nezbavilo svého strachu ze Západu, který by nejraději Putin zničil, ale v genech jako psychopatický znak mu zůstaly "byzantské mravy-podlost, zbabělost, prodejnost, lstivost, lež, maximální centralizace, zbožštění osobnosti a asiatské mravy mongolských dobyvatelů- s neúctou k osobnosti a lidským právům, s kultem síly a násilí. s mocí despotů a bezprávím.

" Ve své povýšenosti , jako vítěze nad Napoleonem a Hitlerem pohrdá Rusko ve svém přesvědčení své vyvolenosti a toho pravého křesťanství "pravoslavné víry" především se západním "zkaženým" západním světem.Na začátku 21.století se stalo největším světovým nepřítelem svobody, prosperity a blahobytu a je schopno i vyvolat konflikt především v Evropě, kterou již Stalin chtěl okupovat kdysi celou. Chová se stejně jako Hitler před druhou světovou válkou, když to samé chtěl Hitler pomocí ideologie nadřazenosti jedné rasy. Evropa se nachází na křižovatce svých novodobých dějin, kdy dochází ke střetu toho starého, co bylo příčinou katastrof 20.století a toho nového, které by mělo zajistit mír a prosperitu a především uchování nejen tohoto kontinentu, ale celé planety pro příští generace.

 Bohužel opět se ukazuje, že "politická garnitura" není připravena a schopna nejen včas reagovat ale i takovéto situace řešit, stejně jako to bylo před II.sv.válkou. Občanské společnosti, které by měly mít tu sílu působit na politiky a nebo samy vzít věci do svých rukou jsou stále slabé.

 Věděl to tehdy Hitler a ví to bohužel i Putin, proto se mu daří hybridní válkou a nesmírně lživou propagandou postupně vrážet klín mezi evropské národy a odtrhnout je od Ameriky. Neboť ví, když vyhraje, tak bude ve své zemi z které mezitím vytvořil "válečný národ" brán jako vítěz a když prohraje, tak je to jeho konec.

 Zdá se však, že stále občané Evropy ani politici včetně naší země si to neuvědomují a nebo to nechtějí pochopit, což by bylo to nejhorší !

Bohumil Řeřicha, sociální sítě

Komunisté byli sice zbaveni moci politické, ale díky Klausovi a Zemanovi se zmocnili skutečně reálné moci v zemi, totiž moci ekonomické.

Imaginární pes s kloboukem  (Katerina Lisova).

Lidé, kteří byli za komunismu skutečně "u vesla" byli vedle těch pár nejvyšších ideologických funkcionářů, lidé z ekonomického a vůbec hospodářského vedení státu. I lidé ze "stranického vedení" na nižší úrovni, byli zcela závislí na těchto "kapitánech socialistického průmyslu".
 Václav Klaus založil svou ODS pro tyto lidi. Slíbil jim doslova, že vstoupí-li do jeho strany, nebude v budoucnu nikoho zajímat jejich činnost v dobách komunismu.

  Komunisté byli sice zbaveni moci politické, ale díky Klausovi a Zemanovi se zmocnili skutečně reálné moci v zemi, totiž moci ekonomické. 

Využili svých znalostí a styků a nestydatě se obohatili a stali novou POLITICKOU "ELITOU" v Klausovském, postkomunistickém státě. Čím více se Česká republika integruje do západní ekonomiky EU, tím více ztrácí tato nová mocenská vrstva na vlivu. Její současné přiklánění se k Rusku je logické a divil bych se, kdyby tomu bylo jinak. Jsou ochotni zradit národ ve prospěch ruské despocie, protože jim jde o materiální zájmy, lidově řečeno o koryto. Ta současná ukrajinská krize má pro Českou republiku v podstatě pozitivní dopad. Signalizuje konec klausovsko-zemanovského oblbování českého občana. Je koncem jejich moci a koncem jejich zlodějen. Proto Václav Klaus a Miloš Zeman tak zoufale kolem sebe kopou a mobilizují poslední , nacionalistické a fašistické síly.

Jsou to a vždycky byli "přirození" spojenci komunistů, protože v podstatě jimi nikdy nepřestali být.


Stepan Benda sociální sítě

Dne 11. září 2001 se stal terorismus hlavním nepřítelem, protože moderní společnost se ukázala být křehká a zranitelná.

11. září  2001

Stačil jsem si přezout boty a právě když jsem doběhl k obrazovce, viděl jsem v přímém přenosu, jak do druhé věže naráží další letadlo a jak se obě chlouby města New York hroutí k zemi. 

V té chvíli již bylo jasné, že nešlo o nehodu, ale o strašlivý teroristický útok. Jak se později ukázalo, pouhých 19 mužů uneslo čtyři dopravní letadla a s nimi způsobili katastrofu, při níž zahynulo 2996 lidí, vesměs civilistů. 

Již dříve se svět otřásal hrůzou z násilných činů, například při olympiádě v Mnichově; terorismus však zůstával okrajovým jevem, s nímž, jak se zdálo, se dokáže moderní společnost vypořádat. Dne 11. září 2001 se stal terorismus hlavním nepřítelem, protože ona moderní společnost se ukázala být křehká a zranitelná. 

Válka, která tehdy začala, trvá dodnes a přes nasazení nejúčinnějších bojových prostředků terorismu neubývá. Stal se trvalou součástí našeho světa a udržet ho co nejdále od našich domovů bude vyžadovat trvalé úsilí, při kterém ale umírají lidé. Je to jistě nepříjemná skutečnost, máme-li se však před tímto nebezpečím ubránit, je nezbytné ji vzít na vědomí. 

Ano, jen když v sobě nalezneme odvahu podívat se tváří v tvář pravdě, můžeme správně jednat. Lidé mají přirozený sklon zakrývat věci, které se jim nehodí do vysněné představy o životě, a tak tomu bylo i s pravou povahou terorismu. Slýchali jsme výklady o tom, že jeho příčinou je chudoba, že jsou to důsledky evropského kolonialismu, a tak si za to vlastně můžeme sami, že to způsobili Američané svým zasahováním do záležitostí, po kterých jim nic není. 

Postupně se však ukázalo, že sice teroristé důvody, které pro vysvětlení jejich činnosti vymysleli západní analytici, rádi využívají pro své ospravedlnění zejména v rozhovorech s novináři, skutečné motivy jejich jednání jsou jiné. Teroristé nás nenávidí nikoli pro to, co jsme špatného spáchali, ale pro to, že jsme. 

Ten, komu vadí zlé skutky, hledá toho, kdo je způsobil, viníka, kterého chce potrestat nebo donutit k nápravě. Teroristé viníky nehledají, ale útočí na nevinné lidi. Právě na nich páchají nejzrůdnější zločiny, aby ostatním ukázali, že se nezastaví před ničím a před nikým. Když někoho zvláště zavrženíhodným způsobem zabíjejí, pořizují videozáznamy, které zveřejňují. 

V tom jim pomáhají zejména senzacechtivá media. Cílem těchto pachatelů je ovšem vyvolat hrůzu a ochromit nás strachem, abychom se jim podrobili, až udeří. Jejich konečným cílem je získat nad námi moc. Jsou to lidé posedlí mocí tak, jako byli všichni, kdo propadli totalitní ideologii. 

Komunisté svůj mocenský cíl zakrývali údajně vědeckou teorií společnosti, nacisté se opírali rovněž o domněle vědecké zdůvodnění ras a boje o přežití, o sociální darwinismus. Islamisté volají na pomoc náboženství, ale to je pro ně jen nástrojem touhy po absolutní moci. Jak je tedy máme porazit? Stejně jako nacisty a komunisty. 

Daniel Kroupa   rozhlas.cz

Rusko ve válečných časech

Jaromír Štětina tam na Východě

Rusko se pomalu, pomalu probouzí:

Text který uveřejnil dnes bývalý ministr financí a taky bývalý předseda ruské vlády Michail Kasjanov. Podepsán mimo jiných i profesor A.Zubov.

Rusko ve Válečných časech.

Rusko, v kterém v průběhu posledního desetiletí zničili státní instituce a prošlo zhoršením ekonomiky, nepřežije v izolaci od civilizovaného světa. Hrozí mu rozpad pod tíhou bezpráví, vorovství a dřímajících zvířecích instinktů, probuzených režimem kvůli vlastní obraně.

Dnes přední ruští experti, ochránci lidských práv, stálí členové "Kulatého stolu 12-ho prosince" přijali prohlášení "Rusko ve Válečných časech" - Lilia Ševcovová, Georgij Satarov, Ludmila Aleksejevová, Andrej Zubov, Jurij Ryžov, Garri Bardin, Lia Achdžakovova, Viktor Šejnis, Vladimír Bojnovič, Andrej Pjontkovský, Igor Čubajs o tom co se děje v Rusku a obrovské zodpovědnosti každého z nás.

Prohlášení "Kulatého stolu 12-ho prosince"
31.července 2014
Rusko ve Válečných časech

Tragédie malajského letadla sestřeleného proruskými separatisty nad Ukrajinou, smrt 298 lidí z různých zemí světa (včetně 80 dětí !) a reakce Kremlu na tento čin, otřásly světem. Světové společenství přestalo předstírat že události na Ukrajině jsou jen vnitroukrajinským konfliktem, ukrajinskou občanskou válkou. Svět byl nucen si přiznat že v Evropě na území suverénního státu probíhá nevyhlášená válka Ruska proti Ukrajině. Rusko vede válku prostřednictvím jak občanů Ukrajiny, tak prostřednictvím svých občanů, financuje je, dodává zbraně a to včetně těžkých.

Poměrně nedávno vyloučili Rusko z G8. USA, Kanada, EU a NATO přerušili spolupráci s naší zemí v mnoha, pro nás důležitých, oblastech. Nyní sestřelení civilního letadla přidává rusko-ukrajinské válce mezinárodní rozměr. V této situaci se Rusko, nesoucí přímou zodpovědnost za všechno co se stalo, stává rychle světovým vyvrhelem.

Krok za krokem ruská vláda provádí politiku samo-izolace, neustále marginalizuje Rusko jako stát. Západní sankce, vedené jako odveta na skutky putinova týmu, se jeví jako obrovská rána ruské ekonomice. Nehledě na cíleně individuální charakter sankcí prvního a druhého stupně, vážně ovlivnily celkové investiční klima a možnosti vnějších půjček ruských bank, podniká a vlády.

Tragédie malajského letadla sestřeleného...

Západ byl po právu přesvědčen že individuální sankce a přes ně i mírný dopad na ekonomiku budou stačit aby dostatečně přesvědčily Putina o tom že je třeba zastavit agresi a že je třeba přijmout kroky k de-eskalaci napětí. Ale úpornost Putinova režimu, s kterou pokračuje v agresi na Ukrajině, dovedli naše západní partnery k poznání že je třeba zavést už ne individuální ale "sektorové" sankce které můžou ochromit důležitá odvětví národního hospodářství což hluboce ovlivní stav ekonomiky jako celku, možnosti zaměstnání, výplat občanům a sociální výdaje.

Je zřejmé že Putin počítal s rozdělením jednoty demokratického světa, předpokládal že Západ, jak v průběhu rusko-gruzínské války v roce 2008, bude pokračovat v politice ústupků agresorovi. Ale tentokrát se to Kremlu nepovedlo. Západ trvá na společné strategické bezpečnosti, základních hodnotách demokracie a dodržování lidských práv. Západ ukázal tvrdost poukazující na nepřijatelnost Putinova konání který ukázal že pohrdá samotnými základy mezinárodního práva a bezpečnosti když začal ničím nevyprovokovanou agresi proti suverénnímu státu kvůli které umírají lidé na obou stranách fronty.

Dnes si Kreml začíná uvědomovat že zavedl zemi do slepé uličky. Ale vyjít z ní ven už nynější režim není schopen. Dokáže si udržet kontrolu nad zemí jen přes aktivní mobilizaci občanů vytvářenou přes mýty o vnějším nepříteli, přivádí obyvatelstvo prostřednictvím masivní propagandy až do válečně-patriotické hysterie. Samozřejmě, očekáváme nové důvody pro její pokračování.

Ve rámci vojensko-politické mobilizace bude Kreml "posilovat řady", utužovat prostor pro občanské aktivity lidí kteří si nepřejí "se mobilizovat" okolo dnešního vedení země, jeho konfrontaci se Západem a agresi vůči Ukrajině. Útok proti opozici "Páté koloně" - to je nevyhnutelnost Válečné doby.
Nyní Rusko prožívá nejdramatičtější moment svojí historie po rozpadu SSSR. Odejít z Válečné doby bude velmi těžké. Ale v této situaci si musíme zachovat zdravý rozum a pojmenovat příčiny toho co přijde. Musíme odolávat masové militaristické psychóze. Musíme podržet právo ukrajinců na suverenitu a teritoriální jednotu, a taky právo jejich evropského výběru. Musíme říkat pravdu o tom že anexe Krymu a válka s Ukrajinou - to je způsob jak režim rozšiřuje a prodlužuje svoji moc na tak dlouho jak jen to je možné. Naší povinností je vyzývat národy k míru ale na za každou cenu. Ne za cenu legitimizace proruských teroristů a vůdců nelegitimních "republik". Podporujeme mír na základě úplného zřeknutí se vměšování Ruska do ukrajinských vnitřních záležitostí. Jsme přesvědčeni že současný režim musí být přiveden k mezinárodní zodpovědnosti za zapojení Ruska do bratrovražedné války a za agresi proti sousednímu státu.

Musíme si uvědomit i to že se kremelský režim, s největší pravděpodobností, už nebude moci dobrovolně stáhnout z tohoto válečného stavu. Přitom nemůžeme nevidět, čím hrozí hrozí tato sebevražedná politika. Rusko, v kterém v průběhu posledního desetiletí zničili státní instituce a prošlo zhoršením ekonomiky, nepřežije v izolaci od civilizovaného světa. Hrozí mu rozpad pod tíhou bezpráví, vorovství a dřímajících zvířecích instinktů, probuzených režimem kvůli vlastní obraně.

Musíme pochopit, že sankce, za které v konečném důsledku zaplatí celé Rusko, urychlí politické procesy, ale neurčí jejich výsledek. Co bude s naší zemí - to závisí od nás všech, od těch nemnohých v ruské elitě, v kterých zůstal pocit zodpovědnosti nebo chcete-li pud sebezáchovy.

Л.М. Алексеева
Л.М. Ахеджакова
Г.Я. Бардин
В.Н. Войнович
А.Б. Зубов
М.М. Касьянов
А.А.Пионтковский
Г.А. Сатаров
Ю.А. Рыжов
И.Б. Чубайс
Л.Ф. Шевцова
В.Л. Шейнис http://mkasyanov.livejournal.com/29683.html

Россия в Военном времени
mkasyanov.livejournal.com
Россия, в которой на протяжении последнего десятилетия разрушались государственные институты и шла деградация экономики, не выживет в изоляции от…

Россия в Военном времени

Россия, в которой на протяжении последнего десятилетия разрушались государственные институты и шла деградация экономики, не выживет в изоляции от…

MKASYANOV.LIVEJOURNAL.COM

Zdroj: FB sociální sítě 

A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Znovu jsem si dnes připomněl citát Johna Donna, který použil ve zjednodušené podobě Ernest Hemingway.

Once Upon aTime in The West

 Na budově velitelství výsadkářů v Žatci (kolem které jezdím denně do práce) vlaje černý prapor. Majora Roberta Dziaka, velitele padlých výsadkářů z posádky v Chrudimi, znám osobně - koupil jsem od něj před časem byt. Ale nejen to - jsem přesvědčený, že proti lidem, kteří jsou ochotní vědomě odpálit bombu mezi dětmi, je třeba bojovat. A jsem rád, že to někdo dělá i za mě - i s tím rizikem, že při tom umře.

Tímto jim děkuji a myslím na ně. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.”  

Petr sociální sítě FB

Svět je už dlouho ve válce s terorismem a snad je samozřejmé, na čí straně v ní Česko stojí. Jenže když normální zemi teroristé zabijí vojáka (nebo i civilistu), normální reakcí je odvetná akce. Když Čechům zabijí čtyři vojáky, většinovou českou reakcí je tvrzení, že tam žoldáci neměli co dělat a že armádu bychom stejně měli radši zrušit. Některé národy si snad samostatnost ani nezaslouží...

Přátelé v České republice manipulují demokracií stylem páté kolony

BELLUM IUSTUM (Cicero, O povinostech 1,36)
Spravedlivá válka
V římském pojetí má být válka vedena až po odmítnutí předložených požadavků, má být řádně vypovězena a jejím důvodem má být buď zadostiučení na útočníkovi, nebo ochrana spojenců. 
Cílem Bellum Iustum má být spravedlivý a pevný mír a šetrná vláda nad podrobenými viz Pax Romana.

Ukrajina měla nesmírně pohnutou historii. Sevřená mezi Polsko a jeho výboje, Rusko s jeho
agresivitou a kořistícími Tatary neustále krvácela. To nejhorší co se jí stalo, že východní část obsadili Rusové. Západní část zažila za Rakouska-Uherska lepší časy a nelze se Ukrajincům divit, že chtějí žít stejně jako země na západ od jejích hranic a nechtějí patřit do ruského vrahounského impéria....

Hustá manipulace páté kolony v Česku (obrázek Twitter)

O nejvyšším dobru a zlu

Slunce zapadá do temnot světa

Základní podstatou světové politiky je rozeznat různé stupně zla. Paralelně probíhající války v muslimském jsou svou podstatou jsou mnohokrát méně nebezpečné než konflikt na východě Ukrajiny.

Muslimské země nemají vlastní vědecký a průmyslový potenciál, který by jim dovolil hrát první housle.
Čína, i když je hospodářským gigantem, dobře zná své místo ve světě a rozhodně neusiluje o ztrátu svého globálního trhu.Naopak Rusko, i když je v drtivé většině hodnot na úrovni zaostalých zemí, závislé pouze na vývozu surovin jako země třetího světa, má neustálou snahu dokazovat, že je mocností. Bezprecedentní útok který vede na Ukrajinu která odmítla vlézt do ruského chomoutu jménem Euroasijská unie musí svobodný svět tvrdě odmítnout. Relativismus zemí svobodného světa pouze posiluje megalomanské choutky ruského diktátora, který slušnost a diplomatické jednání považuje za slabost. 

Žádný stát moderního světa nevyvraždil tolik svých občanů a obyvatel obsazených území jako Rusko. 
Tam kam vstoupili Rusové, ať v carských či sovětských nebo ruských uniformách došlo k úpadku, rozpadu morálních hodnot a destrukci společnosti. Jednou z největších chyb historie bylo prohlášení Winstona Churchilla o pomoci Sovětskému svazu napadeného Německem. Tím ruský zločinecký sytém fakticky legitimizoval a důsledky přijetí Ruska mezi spojence musíme řešit dodnes. Místo aby byla válka mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem byla chápána jako boj dvou gangsterských systémů, byl jednom z nich a to tomu horšímu, udělen pardon.

   Svobodný svět se bez ohledu na případné hospodářské ztráty, které jsou ovšem přeháněné, musí vymezit proti ruské říši zla.
 Zbytek za něj udělá nízká ruská porodnost, alkoholismus a příliv všemožných asijských přistěhovalců. Myslím, že je nejvyšší čas spustit opět železnou oponu a to na rusko-ukrajinské hranici. (Jindřich Čech - sociální sítě FB)

Antonín Dvořák Symphony No.9 The New World 
Nádherný zážitek, skvělý přednes dirigent Herbert von Karajan. 

  Pro novou energii a tonizaci synapsí soustřeďte se na krásu hudby.

Říše zla je zpátky napsal Jan Štern

Zastávka Praha Mírové náměstí - Tak kam to bude teď Krymská
nebo Ruská? Jsem tu. Pátá kolona.

V projevu na shromáždění Národní asociace evangelíků v Ohiu v březnu 1983 nazval president Spojených států Ronald Reagan Sovětský svaz „Říší zla“. Prohlásil, že komunismus padne a že „bude považován za další smutnou a bizarní kapitolu lidských dějin, jejíž poslední kapitoly se právě píšou“. Jeho předpověď se vyplnila, Sovětsky svaz nevydržel závody ve zbrojení, které proti němu rozjel právě Reagan, a pod tíhou obrovských výdajů a neschopného ekonomického systému se rozpadlo nejen jeho impérium, ale i samotný Sovětský svaz.

Nástupcem Sovětského svazu se stalo Rusko. V období Jelcinovy vlády zkoušelo západní model demokratického uspořádání a tržní ekonomiky. Tento model v ruských podmínkách totálně selhal. Zemi ovládli oligarchové zorganizovaní do zvláštních podnikatelských struktur vzešlých z divoké privatizace, které byly kombinací podnikatelských subjektů a gangsterských band. Vzniknul zde jakýsi systém střech (kryša), což byly gangy, které chránily všechny významné firmy. Firma, která neměla střechu, tedy kterou nechránil ozbrojený gang, neměla šanci a brzy byla pohlcena firmou, která ozbrojenou mocí disponovala. Státní moc se rozpadla a přešla fakticky do rukou oligarchů. Vláda zákona v podstatě neexistovala, stát nedokázal ochránit vlastnictví, lidská práva, ani elementární bezpečnost, namísto vlády zákona nastoupilo právo silnějšího reprezentované právě systémem kryš. Obyčejný člověk nechráněný vlastním gangem byl vystaven zvůli a násilí, před nímž mu státní moc neposkytovala žádnou ochranu.

Za této situace přišel president Putin s koncepcí silného autoritářského státu, který mocensky potlačil vládu oligarchů, a buďto zlikvidoval systém založený na gangsterských skupinách (střechách), nebo ho podřídil svým potřebám. Namísto velkého množství gangsterských skupin, které ovládaly hospodářství, policii a terorizovaly obyvatelstvo, nastoupila diktatura státu založená na osobní moci presidenta, která vytlačila nejen gangsterské bandy, ale i demokracii. Demokratická moc v ruské Jelcinově podobě si nebyla schopná s oligarchy poradit. Teprve Putinova diktatura, vítaná obyvatelstvem jako osvoboditelka od vlády gangů, s oligarchy zatočila. To neznamená, že by je zničila, jenom si je podřídila. Obyčejní lidé to však vnímali jako obrovskou úlevu a vítezství. Podpora Putina neplyne jenom z toho, že ovládá média, ale je reálná a plyne z uvedeného faktu. Nelze prostě žít ve světě, kde není zajištěno právo na elementární bezpečnost. Putin toto právo zajistil. Že se tak stalo na úkor demokracie, většinu Rusů netrápilo. Jednak demokracie se stačila v Jelcinově éře zcela zdiskreditovat a jednak zde nebyla téměř žádná demokratická tradice, na níž by bylo možné navázat.

Putin za veliké podpory obyvatelstva zavedl v Rusku regulérní diktaturu, jejímž základním programem je budování silného Ruska. Nacionalismus je v podstatě jedinou hodnotou, kterou může kromě elementární bezpečnosti Putin Rusům nabídnout. Na prosperitu mohou Rusové zapomenout, protože bez svobody je v dlouhodobém horizontu věcí nemožnou. Jako každá diktatura bude Rusko svoje vnitřní problémy vyvážet, a tím i odvádět případnou nespokojenost obyvatelstva na vnějšího nepřítele. Když Rusko přepadlo Ukrajinu a okupovalo část jeho území, tak jenom logicky pokračovalo v konceptu nacionalistické diktatury, která usiluje nikoliv o kvalitní a svobodný život jednotlivých občanů, ale o dobro Ruska.

Nikdo normálně uvažující samozřejmě nemůže brát vážně Putinovo tvrzení, že na Krymu nepůsobí ruští vojáci, ale místní domobrana (dnes už v počtu 30 tis.!). Putin ani nepočítá s tím, že by tomu někdo ve světě věřil. Je to jenom nezbytná cynická zástěrka. Na Krymu je převážná většina rusky mluvícího obyvatelstva hlásící se k ruské národnosti, která by si asi pravděpodobně přála patřit k Rusku. Okupace Krymu tedy nebyla potřeba, rusky mluvící obyvatelstvo by si v referendu pravděpodobně odhlasovalo připojení k Rusku i bez přítomnosti ruských vojáků. Proč tedy Putin nepočkal na demokratické procedury a vojenským zásahem vyvolal vážnou krizi? To je evidentní: potřeboval ukázat sílu, dovnitř i navenek. Dovnitř, aby vlil unavenému a ve srovnání s EU i Čínou chudému obyvatelstvu nacionalistickou krev do žil (což se podařilo). Navenek, aby ukázal světu, že Rusko je zpátky jako supervelmoc, která tentokrát místo ekonomických svalů (kterými díky podlomenému ekonomickému systému zrovna neoplývá) ukázala svaly vojenské. V tomto ohledu se s ní taková EU (která jí ekonomicky několikanásobně převyšuje) nemůže měřit.

Nikdo v EU dnes není ochoten obětovat pro cokoliv život. Rusové to vědí a tak na to vsadili a to také bude do budoucna jejich hlavní zahraničněpolitická strategie. Navíc co se týče referenda, tak pro Rusko to je hodně nebezpečné, protože jak by asi dopadlo referendum o setrvání v Ruské federaci takové Čečně? Ne, Rusko si vůbec nemůže dovolit argumentovat v případě nějakého územního zisku referendem. Naopak se mu velmi hodí kombinace síly jako prioritního nástroje následně doprovázené demokratickými procedurami jako šlehačkou na dortu.

Rusko nás nenechá v klidu. Je největším omylem a nebezpečnou iluzí myslet si, že teď spolkne Krym a tím to končí. Přeci nikdo nemůže brát vážně, že Putinovi jde opravdu o osud rusky mluvících lidí na Krymu (Ukrajině). To je jen záminka pro rozpoutání krize tak, aby se dala řešit vojensky. Rusku nejde o nic jiného a do budoucna o nic jiného také nepůjde, než postupně vyvolávat konflikty tak, aby se dalo nastolit vojenské řešení. Rusko dobře ví, že Západ je měkký, upadlý do hedonistické ochablosti a tudíž víceméně bezmocný vůči hrubé síle. Ve vyhrocených situacích, v nichž se haraší zbraněmi, bude mít k obětem odhodlané Rusko vždy převahu nad EU. Na Spojené státy si to nedovolí, protože tam by tvrdě narazilo, jenže o ně ani Rusku nejde. Cílem je zásadní oslabení EU a vytlačení jejího vlivu směrem na západ. Pokud chtějí země EU efektivně čelit této hrozbě, tak musejí do repertoáru své zahraniční politiky zahrnout i eventuální válku.

Symptomatické na většině reakcí českých politiků, expertů a komentátorů bylo, že v žádném případě nedoporučovali Ukrajině, aby se vojensky bránila. Jeden náš čelný vojenský představitel se téměř hystericky hrozil vojenské obrany Ukrajiny jako naprosté sebevraždy a nesmyslu. Napadlo mě, co to je vlastně za vojáka a jak by se tento voják asi choval v čele naší armády, kdybychom někdy byli napadeni. Od konce studené války uplynulo 25 let a my jsme si na mír a stabilitu mezinárodních vztahů zvykli tak, že si válku neumíme ani představit. Válka není v algoritmech našeho jednání, nejsme na ní, a to celá Evropa, vůbec mentálně připraveni. To je karta, s níž Rusko začalo hrát. Čím dříve nám to dojde, tím větší budeme mít šanci nové ruské politice hrubé síly efektivně čelit.


Napsal Jan Štern

Scénárista a dramaturg. Narodil jsem se v roce 1953. Jako již skoro dospělého mě hluboce poznamenal rok 1968. Snad i proto jsme s kamarády za totality vydávali samizdatový časopis Prostor, který vychází dodnes. Byl jsem vedoucím činitelem OF (předseda organizační komise a člen Rady OF) a následně i poslancem Federálního shromáždění za OF, později pak za ODA. Z politiky jsem odešel do médií a nakonec jsem zakotvil v ČT, kde jsem se coby dramaturg a producent podílel na vývoji pořadů a filmů (Aréna, Nadoraz, Dvaadvacítka, Největší Čech, Uvolněte se, prosím, Nuda v Brně). Nejvíce si cením dokumentárního cyklu o obětech komunistické represe Ztracená duše národa, který jsem realizoval jako vedoucí projektu a spolurežisér. V současné době jsem na volné noze jako scénárista a producent.

Přátelé. Historie se opakuje. Na Krymu opravdu žijí Rusové - Andrej Zubov ruský historik

cituji z textu........Přátelé. Historie se opakuje. Na Krymu opravdu žijí Rusové.

Ukrajina Kyjev Demostrace a Putin podle obrázky Google

Ale cožpak je tam někdo utlačoval, byli tam snad občany druhé kategorie, bez nároku na jazyk a pravoslavnou víru? Před kým je musí chránit vojáci ruské armády? Kdo je napadl? Vstup cizích vojsk na území jiného státu bez jeho souhlasu – je agrese. Obsazení parlamentu osobami v uniformách neoznačených – to je nehoráznost. Jakákoliv rozhodnutí krymského parlamentu jsou za těchto okolností fraškou. Napřed obsadili parlament, premiéra nahradili proruským a pak tento nový premiér požádal Rusko o pomoc, když pomocníci již jsou zde a již celý den ovládají poloostrov... Jako vejce vejci podobné anšlusu v roce 1938. A dokonce i referendum – plebiscit – proběhne až za měsíc, pod ochranou spřátelených bajonetů. Tam – 10. dubna, zde – 30. března.

Propočítala ruská vláda rizika tohoto neuvěřitelného dobrodružství? Jsem si jistý, že ne. Stejně jako je svého času neodhadl Adolf Aloizovič. Kdyby je uvážil, nemusel by v dubnu 1945 zoufale pobíhat po bunkru pod dopadajícími ruskými bombami a nemusel by sežrat ampuli s jedem.

Pokud se Západ nebude chovat jako Chamberlain a Daladier v roce 1938 a zavede úplné embargo na nákup ruské energie a zmrazí ruské vklady ve svých bankách? Ruská ekonomika, která je i tak v agonii, se zhroutí do tří měsíců. A pak se začnou dít v Rusku věci, ve srovnání s nimiž bude vypadat Majdan jako procházka rajskou zahradou.

A pokud krymští Tataři, kteří jsou kategoricky proti ruské vládě, kteří si pamatují, co s nimi tato vláda provedla v roce 1944 a že je nepustila domů až do roku 1988... a když se krymští Tataři začnou domáhat ochrany svých zájmů u svých souvěrců a pokrevních bratrů v Turecku? Koneckonců, Turecko neleží za třemi moři, ale přímo na protějším břehu Černého moře... A Krym drželi Turci déle než Rusko – čtyři století. Turci – to není Chamberlain nebo Daladier. Ti v červenci 1974, aby chránili své soukmenovce, obsadili 40 % území Kypru, ignorují všechny protesty a stále podporují tzv. Tureckou republiku severního Kypru, kterou neuznává nikdo kromě nich. Možná, že někdo by chtěl mít Tureckou republiku jižní Krym? Ale v případě, že se horké hlavy krymských Tatarů rozhodnou bojovat, rádi se k nim přidají muslimští radikálové z celého světa, a to zejména ze severního Kavkazu a Povolží. Nepřineseme si tu bouřku ze zpustošených krymských letovisek do našeho ruského domu? Cožpak nám nestačí naši vlastní teroristé?

A konečně, získáme-li Krym, rozervaný vnitřními rozpory, ztratíme navždy lid Ukrajiny – Ukrajinci neodpustí Rusům takovou zradu nikdy. Myslíte si, že přeháním? Že čas všechno zahladí? Doufáte marně, drazí ruští šovinisté. Na konci XIX. století se Srbové a Chorvati považovali za jeden národ, jen rozdělený hranicemi, náboženstvím a abecedou. Oni usilovali o jednotu – kolik knih o tom napsali. A byly to moudré a dobré knihy. A teď na světě najdete jen málo národů, které se vzájemně nenávidí tak jako Srbové a Chorvati. Kolik krve bylo mezi nimi prolito, a to všechno kvůli nějakým kouskům území, městečkům a údolím, v nichž by mohli žít spolu šťastně a spokojeně. Mohli by, ale nedokázali to. Chamtivost udělala z bratrů nepřátele. A cožpak se to nestává i v každodenním životě? Stojí za to přijít o bratry navždy, kvůli nesmyslným ambicím? Samozřejmě že nevyhnutelné bude i rozdělení ruské církve. Její ukrajinská část se od Moskvy odštěpí navždy.

Ale v ještě děsivější porážku se pro Kreml obrátí úspěšné připojení Krymu. Pokud vše proběhne snadno, pak se zítra k Rusku budou chtít připojit oblasti obývané Rusy v Kazachstánu, posléze také Jižní Osetie, Abcházie a severní Kyrgyzstán. Po Rakousku následovaly Sudety, po Sudetech Memel, pak Polsko, po Polsku Francie, po Francii – Rusko. Všechno to vzešlo z nepatrných krůčků...

Přátelé. Musíme se zastavit a vzpamatovat se. Naši politici zatahují naše lidi do hrozného, děsivého dobrodružství. Historická zkušenost nám říká, že nic neprojde jen tak. Neměli bychom se nechat manipulovat, jak se nechali svého času Němci manipulovat sliby Goebbelse a Hitlera. V zájmu míru v naší zemi, v zájmu jeho skutečného obrození, pro mír a přátelství na území historického Ruska, které je nyní rozděleno do mnoha států, řekněme ne na tuto šílenou a – co je nejdůležitější – naprosto zbytečnou agresi.

Ztratili jsme ve dvacátém století tolik životů, že naší jedinou správnou zásadou by měl být princip vyhlášený Solženicynem – zachování národa. Zachování lidí, a ne rozšiřování území. Země se shromažďují jen za cenu krve a slz.

Žádnou krev, žádné slzy již nepotřebujeme!


Zdroj: Andrej Zubov je ruský historik. Je autorem publikace Velké dějiny Ruska XX. století.

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší

Opilý politik je trapný, ale lhář je horší.

Facebookový obrázek rytíře smutné postavy

Ale nejhorší je takový vrcholný politik, který z přesvědčení pracuje proti zájmům země. Proti její západní a liberální orientaci. Musíme pochopit, proč si 60 procent z našich aktivních voličů (tedy asi 28 procent našich spoluobčanů) vybralo právě tak nedůstojnou postavu, jakou je Miloš Zeman.

A proč si naši starší spoluobčané myslí, že Zeman je inteligentní a má rozhled.

Vysvětlení tkví hlavně ve smutné historii a izolaci země. Musíme pracovat na tom, aby se taková stupidita už naší zemi příště nepřihodila a tahle země se ještě více otevřela světu. Když ještě bude nějaké příště.

Když se totiž o naši svobodu nebudeme starat, tak nebude.

Poznámka: Sociální sítě facebook a G+

Karel Kryl to říkal dobře: …“při revoluci cinkají hilzny, ne klíče!“…A Sokrates už dlouho před naším letopočtem prohlásil, že demokracie je vláda lůzy.

Pohádky jako manipulace dětského světa

Karel Kryl bard svobody české

Aleister Perdurabo
LEX TALIONIS

Tento pojem je složen ze dvou slov:
Lex (lat. - "zákon") a Talion (lat. „talio“ - odplata)
Znamená to odplácet stejné stejným – jedna ze zásad starověkého trestního práva (ius talionis), vycházející z tehdejšího vnímání práva.
Jeho původ je prehistorický, první písemné zmínky o něm pocházejí ze staré Mezopotámie....

Co ale v Česku?

Na změny už je dlouho pozdě...ono stačilo se v roce 1989 se členy KSČ nepárat a nespolčovat - prostě jim jen zákonem sebrat na dvacet let právo volit a být volen, dát jim zákaz soukromého podnikání (proti kterému tak krvavě bojovali) a současně na doživotí zákaz výkonu funkcí ve státní správě.
Od okresních tajemníků KSČ výše - nepodmíněné tresty za aktivní službu ve zločinecké organizaci v rozmezí 10 let až doživotí (podle "zásluh").
Estébáky jako vykonavatele represí potrestat obdobně, navíc na doživotí zbavit občanských práv. Totéž u prokazatelných agentů a udavačů.
1 400 000 tehdejších členů a kandidátů KSČ - řadových i "věrchušek" - by se tak dostalo "mimo hru" - a dnes by nebyli ani "kmotři", ani klausové, paroubkové, zemanové, kalouskové, rusnokové, babišové a nečasové...
Jen pitomec se ještě dnes může domnívat, že se tehdejší „soudruzi“ zalekli velice hlomozivého cinkotu klíčků a tiše se vytratili do kanálů zapomnění.
Ti schopnější totiž již seděli na kufrech s penězi a vyčkávali, až se stanou „kapitány průmyslu“ či zasednou za tučné bakšiše ve státních úřadech, v parlamentu nebo dozorčích radách erárem ovládaných podniků.
Prostě to chtělo tenkrát „vyčistit chlív“.
  Karel Kryl to říkal dobře: …“při revoluci cinkají hilzny, ne klíče!“…. Ale na to Češi ani tehdy „nedorostli“ a nejsou toho schopni ani dnes. A tak si vlastně nemají proč stěžovat – mají přesně to, co chtěli a co „potvrzují“ při každých volbách.
Jistý Adolf už dávno řekl, že dav je jen manipulovatelné stádo ovcí.
A Sokrates už dlouho před naším letopočtem prohlásil, že demokracie je vláda lůzy – a to zdaleka nemohl nic vědět o českém národu Švejků a „vepřo zelo knedlíků“ - to by možná použil ještě ostřejší výrazy...
Co byste „novými“ volbami chtěli dosáhnout?
V té formě, v jaké dnešní „demokratické“ volby v Česku jsou, dopadnou vždy jen tak, jak se očekává.

Není třeba „měnit politiky“ – bylo by třeba „vyměnit voli(y)če“.

Ale kde vzít nové a nekrást?       Lubomír Pořízka

Těžké roky české čeká nás osm až dvanáct těžkých let

Čeká nás osm až dvanáct těžkých let jsme sráči...homo sapiens bohemicus

Ačkoli se při volbě prezidenta často mluvilo o vzestupu "facebookové" generace, fakta mluví o pravém opaku: voličská skupina 18-29 se volby prezidenta účastnila nejméně. 58 procent mladých tuto volbu ignorovalo. A naopak: nejsilněji zastoupenou skupinou byli voliči nad 60 let: 63 ze sta seniorů volilo, a dva ze tří volili Miloše Zemana.

Nad koncem liberálních a středopravých poměrů není třeba lkát. Naopak - je vlastně s podivem, že silná, autoritativní levice, které je blízký populismus, přichází až čtvrt století po převratu. Čeká nás osm až dvanáct těžkých let, a to i kdyby se pan prezident dříve upil k smrti. Ne, nepropadl jsem aktuálním chmurám. Ani náhodou. Dramatické, svérázné a svým způsobem překvapivé zjevení Miloše Zemana na hradě českých králů je vlastně jen emanací mnohem hlubších silokřivek ve společnosti. Zemanova osoba jim dala tvar a krize kabinetu Petra Nečase ukázala příležitost.

Své tvrzení opírám o tři zásadní argumenty, dva jsou evidentní, třetí těžko uchopitelný, leč pravdivý: hodnoty, generační obměnu a "historickou spravedlnost".
Pamatujete KSČ?

Na pivu s Karlem - nostalgie těžké doby

Karlova svoboda není pro homo bohemicus stupidus

Argument první - hodnoty. Zdejší společnost je extrémně levicová a rovnostářská. V ŽÁDNÉ zemi na světě nezískali komunisté v jakž takž demokratických volbách přes 43 procent hlasů jako v českých zemích v roce 1946. Vezmeme-li v úvahu, že roky 1948 a nakonec i 1968 vedly k dalšímu odchodu majetkové a intelektuální elity, máme před sebou obraz Česka jako extrémně levicové a rovnostářské země. Okolní státy, které padly do bolševického područí (Polsko, Slovensko, Maďarsko), jednak neměly tak silnou komunistickou stranu, jednak v nich i za totality existovaly ostrůvky komunismem nezasažené (živnostníci a malí farmáři v Polsku a Maďarsku; církev a její spolky v Polsku a na Slovensku). Sledujeme-li výzkumy hodnot na našem území, pak vidíme, že ačkoli se od devadesátých let většina společnosti definuje jako liberální "pravý střed", v konkrétních otázkách naopak zastává názory velmi levicové. Té levice, která požaduje silný vliv státu takřka všude.

Žijeme tak v zemi - vzhledem k naší geografické i civilizační poloze - s kromobyčejným sklonem k etatismu a egalitarismu. Je proto s podivem, že tu za pětadvacet let žádná opravdu rovnostářská a autoritativní síla nevládla.
Pamatujete TGM?Argument druhý se opírá o generační proměnu. V prvních porevolučních letech patřili senioři k hybným silám transformace. Chodili důsledně k volbám, vzpomínali na první ("Masarykovu") republiku a volili transformační strany. Jejich étos znovuvybudování Československé republiky spolu s revolučním patosem pomáhal vybudovat nový, kapitalistický řád. A bez ohledu na veliká zklamání z nové republiky byli tito pamětníci jednou z hnacích sil transformace. To všechno je dnes passé.

Lidí, kteří skutečně pamatují první republiku, je dnes pouhá osmina milionu a zhusta se voleb již neúčastní. Stejně tak opadlo nadšení mladé, "studentské" generace. Ačkoli se při volbě prezidenta často mluvilo o vzestupu "facebookové" generace, fakta mluví o pravém opaku: voličská skupina 18-29 se volby prezidenta účastnila nejméně. 58 procent mladých tuto volbu ignorovalo. A naopak: nejsilněji zastoupenou skupinou byli voliči nad 60 let: 63 ze sta seniorů volilo, a dva ze tří volili Miloše Zemana.

Není se příliš co divit: mladí, nezadaní a bez závazků na politiku kašlou tak jako jejich vrstevníci na Západě. A naprostá většina "starých" voličů (narozeni 1953 a později) prožila v bolševickém systému celý svůj tvůrčí život a nechce a nemůže jej označit za omyl či "život ve lži".
Pamatujete Havla?Třetí argument je obtížně uchopitelný, ale podle mě stejně silný: 24 let tady svým způsobem vládly "transformační" síly, ať už ztělesněné disidentským idealismem Václava Havla, či kapitalistickým redukcionismem Václava Klause. Teď nutně přicházejí ke slovu hlasy "toho druhého Česka" a jen podle délky jejich vlády se ukáže, jak na tom tato země vlastně je.

God Save the Queen.

Zdroj: Petr Kamberský

Karel Schwarzenberg vrací úder

Slušný člověk Karel už není vázán funkcí - min. zahraničí a diplomacií - a tedy správně vrací úder.
Karel vrací úder...ale má recht. Zeman je totiž usurpátor moci. A to už není legrace pro tisk a televizi. Kromě toho je vypočitatelný ochlasta a troska...atd. Napsal jsem vypočitatelný - záměrně.

Jen laboratoř otestuje hladinku alkoholu prezidenta...

Naši švejci zemanovi jásají zase vypočitatelně...

Lékaři alkoholiky přesně popisují ... proto píšu často se skrytým vtipem a podtextem a nemusí to být hned zřejmé z textu.
Cituji: "Zeman jako první přímo zvolený prezident věří, že mu to dává větší pravomoci. Říká, že dodržuje ústavu, ale není vázán ústavními zvyklostmi. Takový výklad ústavy už v minulosti využili k uchopení moci jiní - například Německo v roce 1933 nebo únor 1948 v Československu," řekl exministr listu Kleine Zeitung.

Schwarzenbergova kritika naráží především na to, že Zeman ignoroval návrhy parlamentních stran na řešení vládní krize a jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka. List Kleine Zeitung připomněl, že nový premiér musí nyní do 30 dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru, a i když ji nezíská, zřejmě bude moci "ze Zemanovy milosti" vládnout až do regulérních voleb v květnu příštího roku.
S tím se ale prý pětasedmdesátiletý Schwarzenberg nehodlá smířit. "Jako starší ročník, který zažil diktaturu, budu proti tomu bojovat všemi silami. Budeme bránit legalitu republiky v plném nasazení," prohlásil.

Zdroj: ČT24.cz

Ústava a duchové. Straší duch ústavy na hradě?

Plíží se tu duchové ústavy?

A tak máme u dveří milošovy pomeje...a bordel v domě - jen si volte alkoholiky do funkcí dál...a bude zase nablito v alejích!

Co se stane když nejdete k volbám

Co a koho vidíte

Tak to vidíte...
jak to dopadá...

když nejdou slušní lidé do politiky a k volbám, moc a prostředky (peníze) ovládnou magoři.
Najdou se další hlupáci co je podpoří.

Zdraví vás Lenka

Poznámka: To jsou Češi, raději "nohy na ramena" a pryč ven...ve světě ovšem deprivanti fungují naprosto stejně...ale nedostanou tolik šancí jako ti naši
- ti šikovně infiltrují Evropu.

Sociální diagnostika deprivantů v systému

Kopec drobných to nejsou miliony...

Osobnostní diagnostika psychopatologie v systému.

Mohlo by se podotknout - spadla klec. Ale je to složitější - spíše...Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Tady je na místě si připomenout co je dobré a správné...někdo osud, jiný božský trest a prozřetelnost. Veškeré tyto články sice rozvinou jakousi debatu, ale jsou holé jako holá věta a jsou i z části manipulativní i demagogické.
Tady je potřeba použít diagnostiku   - deprivant a následky.

Poznámka: O deprivaci a osobnostní sociální patologii se tady už píše...hledejte, vyhledávač tu je vpravo v sidebaru! Zmínka k tématu je i    zde.

AMICUS: Kontrola vědomí a destruktivní náboženské kulty znaky závislosti

AMICUS: Kontrola vědomí a destruktivní náboženské kulty znaky závislosti:

Statue of Liberty

 "Vývoj je takový, že mocenské náboženské struktury islamistů a islamistických teroristů stále se pokouší stavět kulturní bariery (Taliban, muslimské terostické skupiny jako Al-Kajda.)
Tak vzniká náboženská závislost. Dost dobrý prostředek k ovládání lidí a to i těch, co mají pokrokové myšlení. Často ideologie deprivantů na vysokých náboženských postech stále umývá a přesměrovává mozky závislých.
Náboženská závislost, není posedlost. Je to jako závislost na drogách (chemická). Nejde tedy o projevy
duševní choroby (hysterie, poruchy osobnosti, jiné disociativní stavy) jen někdy jsou duševní choroby přítomny. Jsou ale nápadně vyvinuty a okolí je zpozoruje i v náboženské komunitě.
Tato závislost je spíše obranný psychologický mechanismus, co snižuje míru stresu, napětí a úzkost. Každá tato závislost je nástrojem deprivantů, kteří ty nebohé ovečky obratně ovládají.

Jaké jsou příznaky závislosti náboženské?"

Seneca O dobrodiních. Člověk ze své přirozenosti miluje sám sebe. #O dobrodiních, O nejvyšším dobru a zlu, Seneca, Stoicismus

Lucius Annaeus Seneca

XXVIII Seneca O dobrodiních

Jdi do sebe a uvažuj, zda ses odvděčil všem, kterým jsi byl vděčností povinován, zda nikdy u tebe žádná povinnost nepřišla zkrátka.

..."neznám nic horšího než moc pozdě...” Myslím, že nejhorší okamžik je, když si umírající uvědomí, že chtěl, ale nežil.

Seneca nám lidem může svou knihou O dobrodiních pomoci. Všichni lidé mají společný svůj původ. Ať už žijí na počátku našeho letopočtu, nebo v dnešní době, jsou lidmi myslícími a chybujícími. Jsou nedokonalí. Pokud sledujeme vývoj filosofického myšlení, můžeme se dobrat k poznatku, že jejich základní odkaz spočívá v lidské dokonalosti. I Seneca se snaží lidem ukázat, jak být dokonalí. Proč ale zůstat jen u teorie. Proč by lidé, kteří si něco přečtou a mravně je to povznese, to neměli zkusit na vlastní kůži, trochu se sami se sebou poprat a být lepšími?

Možná, že to vyplývá z jejich lenosti, možná ze strachu, že jim jejich proměna nepřinese požadované ovoce. Než aby žili spokojeně, vrhají se lidé raději do bezpečí, která jim slibují útrapy, s nadějí, že se těmto útrapám vyhnou. I zde platí staré dobré přísloví, že zakázané ovoce chutná nejlépe. A člověk ze zvědavosti okusí všechno.
Ctnost, moudrost a dokonalost jsou pro lidi pojmy zdánlivě nedosažitelné, imaginární, tak proč by měli ztrácet čas ve snaze jich dosáhnout? Proč by měli konat dobrodiní a proč by měli být někomu jinému za dobrodiní vděční, když ani ostatní tak nečiní? Člověk přece ze sebe nebude dělat naivního hlupáka. Ale hlupáka ze sebe bohužel dělá právě tímto smýšlením. “Skutečnost, že je velké množství nevděčníků, nás nesmí učinit váhavějšími v konání dobrých skutků. Pokud dobré skutky nekonáme, sami počet nevděčníků zvětšujeme”. Věci trvalé není možné změnit hned. Proto, když se rozhodneme být lepšími, nesmí nás počáteční nesnáze a nepochopení odradit.

Člověk ze své přirozenosti miluje sám sebe. Z toho vyplývá, že se vyhýbá všemu, co by mu škodilo, a vyhledává to, co je mu prospěšné. Proč by se tedy měl vzdávat svého dobrodiní a vděčnosti, které považuje Seneca za dvě nejkrásnější věci na světě? Dobrodiní nespočívá ve věcech samých, ale v úmyslu činit dobro. Proto to není něco, na čem člověk lpí a mohl by to ztratit. Dobrodiní je trvalé a nezaniká, ani když ho neuskutečníme. Je to takový čin, který nemůže zmařit žádná síla. Zdá se, že tyto argumenty jsou dost přesvědčivé k tomu, aby o dobrodiní člověk začal přemýšlet a nezůstal jen u myšlenek. Zároveň se však musí vyvarovat takového dobrodiní, které je prospěšné pouze jemu samotnému.

“Dobrodiní je akt vůle, avšak prospět sám sobě, to je nutnost. Proto sám sobě člověk dobrodiní poskytnout nemůže. Může jej dát někomu jinému, stejně jako jej může být dlužný někomu jinému. Co pokaždé vyžaduje dvě osoby, nemůže proběhnout vnitru osoby jediné”, (Seneca).
Tímto Seneca vymezuje poskytování dobrodiní vůči okolnímu světu, nikoliv sám sobě. Nabízí se otázka, zda má člověk poskytovat dobrodiní každému, nebo si má vybírat a podle čeho. I na to Seneca myslel. Člověk by si měl vybírat lidi, kteří jsou jeho dobrodiní hodni. v opačném případě by totiž dobrodiní rozhazoval než poskytoval. Při výběru se člověk řídí svým rozumem.

Dobrodiní nesmí být prokazováno komukoli v davu, plýtvání čímkoli není chvályhodné a nejméně plýtvání dobrodiním. Jestliže při konání dobra nebudeme rozumně uvažovat, přestanou to být dobrodiní a bude to něco jiného. Když člověk dobrodiní dává, musí pomyslet i na to, že ono dobrodiní může být přes veškerou dobrou vůli dávajícího pro obdarovávaného škodlivé. Opět je nutné své konání uvážit.
V některých případech je dobrodiním odmítnout jeho poskytnutí. “Nechat se uprosit lidmi žádajícími věci, které jim přinesou zkázu, to je krutá dobročinnost. Tak jako nejkrásnější činností je zachránit někoho proti jeho vůli, i když nechce být zachráněn, stejně tak uštědřit někomu na jeho žádost něco zhoubného znamená pro něj něco nenáviděného, třebaže to bude ze začátku vypadat jako něco dobrého a milého”.

Lucius Annaeus Seneca (4 př.n.l. - 65 n.l.) byl římský filosof, dramatik, básník a přední politik za císaře Nerona.

Stoicismus  byl nejrozšířenější filosofický směr v období helénismu a římské říše. Datuje se zhruba od 3.století př. n. l. a trvá až do 2. století n. l., kdy filosofické myšlení ovlivnilo křesťanství. Název stoicismus je odvozen od athénské budovy - stoiá poikilé. Byla to barevná sloupová síň, v níž Zenón z Kitie na Kypru (též nazývaný Zenón Stoik) založil vlastní filosofickou školu.
Stoicismus můžeme sledovat ve třech základních obdobích - jedná se o starší, střední a mladší období. Hlavními představiteli starší stoy jsou právě Zenón z Kitie na Kypru, Kleanthés a Chrýsippos. Filosofie tohoto období se pokládá za myslitelsky nejprůbojnější. Centrum střední stoy je v Římě, hlavním stoupencem Poseidónios.

Filosofie se soustředí především na praktickou etiku. Mladší stoikové - Říman Seneca, císař Marcus Aurelius a otrok Epiktétos - se zabývají již výhradně individualistickou etikou. Souvisí to se společenskými podmínkami tehdejšího Říma, kde lidé neoplývali zrovna nejčistšími mravními zásadami.
Stoikové dělí svůj systém filosofie na logiku, fyziku a etiku. Přes logiku a fyziku je možné dostat se k etice,která zaujímá nejvyšší místo. V logice navazují stoikové na Aristotela. Rozdělují ji na rétoriku (umění mluvit monologicky) a na dialektiku (umění mluvit a myslet dialogicky. Zastávají teorii, že poznání vychází z vnímání jednotlivého, ze zkušenosti. Proto jsou označováni jako empirici. Ztotožňují ducha při narození s tabulou  rasou, nepopsanou tabulí , kterou píše až skutečnost.

Ve fyzice se stoikové přiklánějí k materialismu. Pro člověka existuje pouze to, co je tělesné. Fyziku považují za monistickou, znající jenom jediný poslední princip. Fyzika se drží přísné zákonitosti, která je pro celek světa imanentní. Sílu, která působí zevnitř látky, nazývají stoikové logos, nús, duše, nutnost, prozřetelnost, ale i Bůh (Zeus). Pokud je Bůh totožný s vesmírem, mluvíme o pantheismu.

→ Seneca je stále aktuální, možná dnes nejvíce...



#O dobrodiních, O nejvyšším dobru a zlu, Seneca, Stoicismus