Ačkoli se při volbě prezidenta často mluvilo o vzestupu "facebookové" generace, fakta mluví o pravém opaku: voličská skupina 18-29 se volby prezidenta účastnila nejméně. 58 procent mladých tuto volbu ignorovalo. A naopak: nejsilněji zastoupenou skupinou byli voliči nad 60 let: 63 ze sta seniorů volilo, a dva ze tří volili Miloše Zemana.
Nad koncem liberálních a středopravých poměrů není třeba lkát. Naopak - je vlastně s podivem, že silná, autoritativní levice, které je blízký populismus, přichází až čtvrt století po převratu. Čeká nás osm až dvanáct těžkých let, a to i kdyby se pan prezident dříve upil k smrti. Ne, nepropadl jsem aktuálním chmurám. Ani náhodou. Dramatické, svérázné a svým způsobem překvapivé zjevení Miloše Zemana na hradě českých králů je vlastně jen emanací mnohem hlubších silokřivek ve společnosti. Zemanova osoba jim dala tvar a krize kabinetu Petra Nečase ukázala příležitost.
Své tvrzení opírám o tři zásadní argumenty, dva jsou evidentní, třetí těžko uchopitelný, leč pravdivý: hodnoty, generační obměnu a "historickou spravedlnost".
Pamatujete KSČ?
 |
| Na pivu s Karlem - nostalgie těžké doby |
 |
| Karlova svoboda není pro homo bohemicus stupidus |
Argument první - hodnoty. Zdejší společnost je extrémně levicová a rovnostářská. V ŽÁDNÉ zemi na světě nezískali komunisté v jakž takž demokratických volbách přes 43 procent hlasů jako v českých zemích v roce 1946. Vezmeme-li v úvahu, že roky 1948 a nakonec i 1968 vedly k dalšímu odchodu majetkové a intelektuální elity, máme před sebou obraz Česka jako extrémně levicové a rovnostářské země. Okolní státy, které padly do bolševického područí (Polsko, Slovensko, Maďarsko), jednak neměly tak silnou komunistickou stranu, jednak v nich i za totality existovaly ostrůvky komunismem nezasažené (živnostníci a malí farmáři v Polsku a Maďarsku; církev a její spolky v Polsku a na Slovensku). Sledujeme-li výzkumy hodnot na našem území, pak vidíme, že ačkoli se od devadesátých let většina společnosti definuje jako liberální "pravý střed", v konkrétních otázkách naopak zastává názory velmi levicové. Té levice, která požaduje silný vliv státu takřka všude.
Žijeme tak v zemi - vzhledem k naší geografické i civilizační poloze - s kromobyčejným sklonem k etatismu a egalitarismu. Je proto s podivem, že tu za pětadvacet let žádná opravdu rovnostářská a autoritativní síla nevládla.
Pamatujete TGM?Argument druhý se opírá o generační proměnu. V prvních porevolučních letech patřili senioři k hybným silám transformace. Chodili důsledně k volbám, vzpomínali na první ("Masarykovu") republiku a volili transformační strany. Jejich étos znovuvybudování Československé republiky spolu s revolučním patosem pomáhal vybudovat nový, kapitalistický řád. A bez ohledu na veliká zklamání z nové republiky byli tito pamětníci jednou z hnacích sil transformace. To všechno je dnes passé.
Lidí, kteří skutečně pamatují první republiku, je dnes pouhá osmina milionu a zhusta se voleb již neúčastní. Stejně tak opadlo nadšení mladé, "studentské" generace. Ačkoli se při volbě prezidenta často mluvilo o vzestupu "facebookové" generace, fakta mluví o pravém opaku: voličská skupina 18-29 se volby prezidenta účastnila nejméně. 58 procent mladých tuto volbu ignorovalo. A naopak: nejsilněji zastoupenou skupinou byli voliči nad 60 let: 63 ze sta seniorů volilo, a dva ze tří volili Miloše Zemana.
Není se příliš co divit: mladí, nezadaní a bez závazků na politiku kašlou tak jako jejich vrstevníci na Západě. A naprostá většina "starých" voličů (narozeni 1953 a později) prožila v bolševickém systému celý svůj tvůrčí život a nechce a nemůže jej označit za omyl či "život ve lži".
Pamatujete Havla?Třetí argument je obtížně uchopitelný, ale podle mě stejně silný: 24 let tady svým způsobem vládly "transformační" síly, ať už ztělesněné disidentským idealismem Václava Havla, či kapitalistickým redukcionismem Václava Klause. Teď nutně přicházejí ke slovu hlasy "toho druhého Česka" a jen podle délky jejich vlády se ukáže, jak na tom tato země vlastně je.
God Save the Queen.
Zdroj: Petr Kamberský
