 |
| Zdravé a krásné a naopak... |
Definice zdraví - souvislostije celá řada definicí zdraví
* druhá polovina 20. století - pokusy o celostní chápání lidského zdraví
* nemoc není věc sama o sobě přepadající člověka („dostal jsem angínu, mám tuberkulózu, chytil mě žlučník“), nýbrž spíše proces - sled na sebe navazujících epizod (psychosomatika)
„Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení.“[Světová zdravotnická organizace (WHO) 1948]„K dosažení stavu úplné fyzické, duševní a sociální pohody musí být jednotlivec nebo skupina lidí schopni stanovit a realizovat své cíle, uspokojit své potřeby, změnit své prostředí nebo se s ním vyrovnat. Zdraví je tedy nahlíženo jako zdroj každodenního života, a nikoli jako životní cíl. Zdraví je pozitivní pojem zdůrazňující sociální a osobní zdroje právě tak jako fyzické schopnosti.“
(Otawská charta podpory zdraví 1986) Souvislosti zdraví a nemoci
Zdraví je částí kvality života, není s ní totožné:
- být šťastný nemusí nutně znamenat být zdravý
- lidé mohou být zdraví, ale nešťastní
- řada nemocných působí relativně klidně a šťastně
Nemoc činí nemocným vždy celého člověka.
Když člověk trpí - mění se postoj ke každodenním věcem života.
Příklad: Nemocný mladý člověk trpící rakovinou si všímá věcí, kterých si dřív vůbec nevšímal.
Zdravý člověk život stravuje, nemocný zhodnocuje.- Význam zdraví a nemoci
Nemoc a utrpení:
- připomínají konečnost všeho pozemského života, umírání a smrt.
- mohou být prubířským kamenem pro chování lidí k nemocnému, stárnoucímu a umírajícímu člověku.
- mohou se stát krizí a zhroutit se v zoufalství, jestliže je uzdravení beznadějné
- mohou být příležitostí k rozjímání a obrácení se
Staří křesťanští autoři:
* dobré je to, co vede k Bohu
* zdraví může být zlem - mylná představa o soběstačnosti a síle
* nemoc nemá moc odloučit čl. od Boha, může se stát příčinou mnoha dober:
- zpokornění člověka
- nemocí se oslabuje nezdravé připoutání se ke světu
- nemoc vede k moudrosti a obrací člověka k věcem podstatným
- utrpení má moc v člověku rozvíjet svědomí (Dostojevský)
„Zdravý člověk je stále člověkem pozemským, hmotným… Ale když onemocní, normální řád věcí a jeho tělesný organismus je porušen, tu se mu hned vyjevuje možnost jiného světa a jak se nemoc zhoršuje vztahy s tímto novým světem se upevňují“. (Dostojevský, Zločin a trest)
Zdraví, nemoc versus vina a hřích
Vědomí viny, nesmířené konflikty ovlivňují zdraví, resp. mohou způsobit nemoc
Prof. Ivančič:
- Hřích (provinění proti sobě, druhým, Bohu) - ničí a ohrožuje život člověka.
- Hřích - velmi těžké trápení, v sobě i v ostatních lidech.
- Hřích je vina - leží před očima člověka jako těžký závoj; jakoby něco těžkého leželo na jeho nervech.
Vina působí výčitky svědomí. Varovný signál: Tvůj život se zastavuje!
Souvislost: hřích - nemoc.
Mnohá onemocnění, např. srdeční, rakovina, mohou mít původ ve výčitkách svědomí.
Souvislost: odpuštění - uzdravení. př. Kříž
Psychické napětí může způsobit žaludeční vředy, tenze, zvýšený krevní tlak…
T. G. Masaryk: člověk si nemravným a nemoudrým životem připravuje předčasnou smrt (nevědomost a špatnost - neznalost a zanedbávání hygieny, etiky atd.).
- „(Sebezabití) je ten nepřirozený způsob smrti, jenž byl přivozen neúmyslným vsahováním člověka v životní proces, ať kladným, činným vlastním jednáním, nebo záporným, trpným chováním k nebezpečím života.“
Dvě roviny osobní odpovědnosti za zdraví:
Péče o zdraví (životospráva, životní styl, rytmus života, vyhýbání se rizikům a škodlivým vlivům, přetěžování sil)
Osobní rozhodnutí pro kladné hodnoty života (radost, svobodu, lásku…), přitakání životu, trojdimenzionalita života
Požadavky:
naučit se žít se všemi omezeními (podpora, motivace)
boj s bolestí, strachem a neklidem (indiv. práh citlivosti)
objevování smyslu života, utrpení a nemoci (víra, světonázor)
Imunitní systém a brána nemoci:
Z pohledu praktického lékaře na vznik a vývoj patologie nemoci. Příklad a názor praktika:
Byla mi diagnostikována angína. Pod tímto pojmem si představíme určitý obraz nemoci, klinické příznaky. V teorii jsou popisovány určité okolnosti, přítomnost bacilu, který způsobuje nemoc. Jako léčení se uvádí likvidace původce nemoci
antibiotikem. Lékař konstatoval klinické příznaky, v laboratorních výsledcích nalezl známky zánětu, ve výtěru se objevil bacil - třeba obávaný streptokok. Takže postup lékaře je lege artis - ale proč pacient není zdráv? Proč u pacienta potíže pokračují? Co je příčinou nemoci?
Je
bacil skutečným vyvolavatelem
infekce? Kdyby tomu tak bylo, pak by mělo dojít po antibiotiku k uzdravení.
Bacil se dostane na sliznici a zde musí projít přes několik překážek, které mu připravuje obranný systém. Jestliže bacil tyto překážky překonal, pronikl do těla a začal ho ohrožovat, pak to znamená, že první obranný mechanizmus selhal.
Klademe si tedy otázku -
proč? Kdyby neselhal, pak by se bacil neprosadil. Tedy bacil není přímá příčina nemoci. Bacilu bylo umožněno, aby do těla pronikl. Příčinou je tedy slabá první obrana.
Takže jsme nyní v situaci, kdy bacil vnikl do tělního prostředí.
Vnitřní - vyšší
obranný systém zmobilizoval další obranné kroky - horečku, zánět, tvorbu protilátek. Tělo má vždy snahu o léčení, vždy se snaží nebezpečného bacilu se zbavit. Nemoc - zánět - lze tedy chápat jako přítele člověka. Pomocí nemoci a zánětu se chce tělo samo vyléčit. Jestliže nasadíme antibiotikum, bacil zničíme. Vetřelec je ochromen, možná je mrtvý, tělo již nepotřebuje teplotu. Po nasazení antibiotika provázející vysoká teplota klesla. Imunitní systém se s vetřelcem sám nevypořádal, udělalo to za něj antibiotikum. Zánět v těle pokračuje, nedošlo k vyléčení, protilátky jsou stále v pohotovosti, kvůli možnému oživení bacilu.
Imunita se v boji s vetřelcem neposílila, ba naopak ještě více oslabila. Akutní nemoc nebyla vyléčena, ale byla posunuta do chronického stavu.
Představa, že bude nemoc vyřešena dalším antibiotikem a pak dalším a dalším, je zastřena otazníkem, ale co naplat, je to lege artis - lékař léčí, tak jak má - smůla - nyní máte chronickou nemoc a s tím se již nedá dělat nic.
Analyzujeme stav a hledáme skutečné příčiny. Pokud nejsou správně určeny, nemůže být léčba úspěšná. Tedy diagnostikování angíny, jak bylo v úvodu uvedeno, není úplné, nepoukazuje na
skutečnou příčinu.K jádru problému se ještě dostaneme jiným příkladem. Vezmu to z jiného konce, opět budeme rozplétat příčinný řetězec.
Pacientka začala svůj
dotaz: Prosím, co byste mi doporučil na hemoroidy, kterými se trápím již několik měsíců? Od lékaře beru mast a čípky, také mně řekl, že to mám od zácpy, což je pravda, zácpou trpím již dlouho...
Jednou z příčin hemoroidu je
zácpa. Lze si to logicky vysvětlit, tuhá stolice tlačí na sliznice a cévy konečníku, vše se bortí a vyhřezává - hemoroid se zvětšuje.
Pacientka dále popisuje, že bere vlákniny, snaží se hodně pít, jak jí bylo doporučeno, ale je to pro ni mučení a zhoršuje jí to deprese, kvůli kterým chodí k psychiatrovi. Ten jí dává antidepresiva. Vše začalo tím, že se rozváděla s agresivním manželem.
Antidepresiva jí pomohla překonat těžké období, pak ale zjistila, že si na ně zvykla a již se je bojí vysadit, aby neprožívala ty kruté okamžiky znovu...
Tak odhalujeme další část příčinného řetězce - totiž ona antidepresiva svým vedlejším účinkem podporují zácpu.
Příčinou je tedy
deprese, která je regulována antidepresivem, které svým vedlejším účinkem podporuje zácpu a ta tlačí na hemoroid.
Na vývoji deprese se podílí jednak vliv psychický - rozvod a obvyklá dramata kolem by tomu odpovídala, ale také vliv biochemický. Vlivem chybného metabolického procesu se zvyšuje nebo snižuje jedna složka, která pak spouští ony depresivní reakce. Pod tímto procesem se často skrývá například porucha funkce štítné žlázy, porucha jaterní, porucha slinivky břišní apod.
Naše klientka při rozhovoru na toto téma najednou praví: No ano,vždyť již 10 let chodím na endokrinologii a beru Letrox, protože mám sníženou funkci štítné žlázy.
Co je nebo bylo příčinou Vaší poruchy?
To mi pan doktor neříkal, jenom tam chodím 2 x za rok na kontrolu, na krev a podle toho beru buď 75 nebo 100 mg.
Vysoké procento poruch štítné žlázy souviselo, souvisí nebo v budoucnu bude souviset s
autoimunitní poruchou. Naměřená hodnota TSH nebo T4 není vždy zcela směrodatná, slouží spíše jako orientace. Je to hodnota v séru, tedy mimo buňky, ale jaká je situace uvnitř buněk, to je záhada a jen odhad. Časté stesky pacientů, kteří mají problémy a přitom normální laboratorní hodnoty, podporují myšlenku, že se syntetický hormon vůbec do buňky nedostane (nebo jen sníženou měrou) a postupně v důsledku trvale nízkých hodnot se problém přesouvá do chronické fáze.
V tom důsledku může být naplněna ona podstata biochemické poruchy, která pak ovlivňuje u naší pacientky deprese.
V případě protilátek existuje počet otázek a záhad ještě více. Tělo si tvoří protilátky a ty pak útočí na buňky štítné žlázy, ony pak nedokáží tvořit dostatek hormonu.
Endokrinolog tedy chybějící hormon dodává uměle (Letrox, Euthyrox...). Tím vyrovná hladinu, ale neřeší příčinu, ta působí dále a funkce ŠŽ je slabší a slabší. Problém je odsouván na budoucnost. Protilátky mohou samozřejmě mířit i na jiné tkáně, klouby, svaly...
Na dosavadním začátku je poplašený
imunitní systém - autoimunitní nemoc - vytvořené protilátky ničí buňky štítné žlázy, ta nedovede tvořit vlastní hormon, v tom důsledku se časem projeví porucha metabolismu, a to i navzdory uměle podávanému hormonu. Důsledkem je depresivní stav podporovaný stresem při rozvodu, na uklidnění deprese je ordinováno antidepresivum, to svým vedlejším efektem vytvoří návyk na lék a podporuje zácpu, ta zase hemoroid.
Souvislosti (vše souvisí se vším): A je tu plíživá nemoc. Dlouhou dobu je všechno v pořádku, testy, pokud jsou vůbec dělány, jsou v mezích normy, a pak najednou je autoimunita pozitivní - a to je již pozdě.
U této filozofie se na věc díváme ještě poněkud jinak. Klubko příčinných řetězců ještě není rozmotáno.
Člověk má jednak tělo, ale také
duši. Obojí musí být v rovnováze. Jestliže nejsou v rovnováze - vznikne nemoc. Vyložím tedy pacientce: Vy máte nemoc, pak jste tedy v nerovnováze. Autoimunitní princip znamená, že tělo svými vlastními protilátkami ničí samo sebe. Vaše tělo je naprogramováno sebedestruktivním programem. A pacientka se otevírá a vzpomíná na své dětství, kdy se rodiče rozváděli, a ona prožívala utrpení se svou matkou, která ji ponižovala, nedala jí možnost sebeuplatnění, snížilo se jí sebevědomí, přestala se mít ráda, pomýšlela na sebevraždu a útěky z domova... Celkově vylíčila dlouhou historii.
Hlavní problém vznikl již v dětství, a to konfliktem rodičů, jejich rozvodem, a u tehdejší dívky vznikem sebedestruktivního programu. Ten přijal také imunitní systém, který postupně rozjel kolotoč projevů plíživé nemoci. Pacientka to ovšem brala jako samozřejmost, popsané vztahy a souvislosti nevnímala. Přišla s otázkou: Co mi doporučíte na hemoroidy, když předtím stejnou otázku položila svému lékaři a ten jí předepsal mast a čípky.
Po rozmotání klubka příčin si má klient celý řetězec prohlédnout, zjistit, jak je dlouhý. Má se poučit z chyb, které udělal, a pak hledat způsoby, jak přičiny odstraňovat. To je přirozená a logická cesta léčení. Jestli dotyčný hledá výmluvy a objektivní argumenty, proč to nejde, pak to skutečně nejde. Jenže jeho nemoc to vůbec nezajímá.
Ta si nekompromisně jde svou cestou.
Tak jste dočetli, jste dobří(pálí vám to) a za odměnu můžete se jít podívat na videa a zábavu na souvisejících stránkách (odkazy)
http://hitvidea.blogspot.com nebo http://myslivost.blogspot.com
Zdroj: lékaři publikované zkušenosti český internet ke zpracování použit Google Scholar
