 |
| Jan Werich a Vlasta Burian ve filmu |
Já nevím, snad by se dala dodat ještě tadyhle jedna zajímavá myšlenka: ,Někdy si myslím, že jsme udělali velikou chybu, když jsme nechali o svobodě mluvit jenom básníky a táborové řečníky.
Básníci nedefinují věci moc přesně a už vůbec nedefinují věci jasně táboroví řečníci. O svobodě jsme měli nechat mluvit učitele.
Děti se měly učit o svobodě ve škole.
Docela vědecky, tak jako se učí číst a psát a počítat. A měl to být povinný předmět. Náramně povinný. Každý den měli jsme je učit, že svoboda není jenom taková ta láska páska a vlasť - mast‘, že to není jenom to básnické volání po křídlech, měli jsme je učit, jaký je rozdíl mezi skutečnou svobodou a anarchií.
Jak svobodu je třeba vždycky spojit s kázní. Jak každý může dělat, co chce, jen pokud přitom nešlape sousedovi na kuří oko. Jenže s lidma je těžko.
Dovedou si věcí vážit plně, jenom když je na chvilku ztratili. To platí o svobodě zrovna tak jako o všem ostatním. Dokud vám někdo nestojí za zády a nepoloží vám revolver mezi lopatky a nediktuje vám, co máte psát a říkat a učit, nevíte opravdu, jaká je to veliká věc, když smíte psát a říkat a učit, čemu sám věříte. A to je ten vzkaz, dodal děda. Tak mne napadá, že děda vlastně popsal i dnešek, kdy lidi si přestávají vážit své svobody. Utkávají se v žabo-myších válkách, kde hraje roli sobectví a empatii pokládají za nadávku. Pomoc bližnímu za slabost-což je vlastně totéž. A politici těží ze všeho i ze strachu, dokonce mu podlézají a vyvyšují jej nad morální hodnoty. Profitují z něj jenom pro preference.
Co dodat? Nevím, snad jenom tolik, že nejsou všichni takový. Lidi jsou lidi a všechno je v jejich rukou. Jak si poradí ze svou svobodou, je jenom na nich. Hlavně nedovolit politikům, aby jim svobodu ukradli. "Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit." Jo a pokud se netrefí, musí zamířit opět a opět, jde přece o jeho existenci.
Jan Werich
