Panika beznaděj a davová psychóza

Occupy Wall Street on Times Square

Davová psychóza je stav změny mysli vyvolaný záměrně, nebo bezděčně v určité skupině lidí, která se v určitý okamžik vyskytuje na vymezeném prostoru.

Tento jev se dá přímo pozorovat v přírodě u všech živočichů, kteří jsou sociálně organizováni ve společenstvích. Většinou se jedná o hierarchicky strukturovaná uskupení a na jejich chod mají vliv zejména jedinci na vrcholu pyramidy moci. Nejinak je tomu samozřejmě u lidských společenství. Docela nedávno jsem byl svědkem davové psychózy, kterou doprovázel pláč, hysterické výkřiky, pomatení mysli, lži, demagogie ve skupině jinak relativně normálně se chovajících jedinců, kteří za běžných okolností nevykazovali žádné známky inklinace k vytržení mysli a nestřídmému chování. Tato vyhrocená situace mě inspirovala k zamyšlení se nad příčinami, proč k podobným jevům dochází.

Jedna z lidských potřeb je potřeba bezpečí. Ze všech psychických (sekundárních, nebiologických) potřeb je tato potřeba nejsilnější a naléhavost naplnění si vyžaduje okamžité řešení. Jinými slovy – cítí-li člověk bezprostřední nebezpečí, např. padá-li led ze střechy, v případě napadení jinou osobou, požáru v budově, kde se nachází apod. - všechny ostatní okolnosti v ten okamžik ztrácejí na významu, respektive jejich řešení přichází na řadu až teprve po naplnění potřeby bezpečí, odstranění ohrožujícího faktoru. A teď si představme, co se stane, když se v podobné situaci ocitá větší skupina lidí. Např. turisté na potápějící se lodi, zaměstnanci v mrakodrapu, kteří zažívají teroristický útok, návštěvníci diskotéky, kde někdo založil požár, nebo fotbaloví fanoušci, kteří se natlačí na hráz z pletiva tak, že nemohou dýchat. To jsou situace, kdy zákony rozumu neplatí, dokonce neplatí ani ostatní běžné zásady slušného chování. Je-li člověk v ohrožení života, jedná zcela nevypočitatelně. Někteří jedinci ukáží své temné pudy a svůj život míní ochránit na úkor jiných. Většina lidí podléhá ataku paniky a beznaděje.

Occupy Wall Street on Times Square

Někteří jsou paralyzováni, znehybní, nebo naopak křičí, lamentují, nekoordinovaně pobíhají, mají sklony dělat úkony, které vidí u jiných lidí v domnění, že je tato nápodoba ochrání. Vrhá-li se dav jedním směrem, mají tendenci se tam vrhat také, mají tendenci přisuzovat osobám, které jsou výraznější a rozhodnější, až nadpřirozené schopnosti a následovat je s nekritickým obdivem a poslušností. Slepě následují svého vůdce, vedeni často jako ovce na porážku. I v těchto vypjatých situacích se však najdou lidé, kteří tomuto tlaku nepodlehnou a jsou schopni se v rámci možností chovat racionálně. Neběží tam, kam běží většina, hledají náhradní řešení, zvažují pro a proti. Najdou se i hrdinové, kteří ochrání životy jiných, často neznámých lidí. O těchto výjimečných lidech pak slýcháváme v televizních zprávách, nebo je vidíme, jak jsou jim propůjčena státní vyznamenání.

Zcela speciální případ je, když zvláštní vyhrocená situace trvá po dlouhou dobu. To může znamenat i mnoho let. Existují charismatičtí jedinci, kteří jsou schopni až s neuvěřitelnou přesvědčivostí ovládat masy lidí a pobízet je k davovému šílenství, např. ve své době Adolf Hitler. S odstupem 70 let se nám může zdát jeho nástup k moci jako málo pravděpodobná souhra náhod. Ano, Německo v té době platilo válečné reparace, většinu rodin tížila hrozivá sociální situace, existovala nezaměstnanost a hospodářská krize. Je možno připustit, že samotní Němci měli vždy tak trochu tendenci vidět svůj vlastní národ jako něco lepšího, určité sklony k panovačnosti, nadvládě, uzurpaci jiných, kolonializaci apod. se tam vyskytovaly i před nástupem Hitlera k moci, přesto je překvapivé, kolik vzdělaných, inteligentních a morálně neselhávajících lidí se dalo strnout fanatickou myšlenkou, že příčinou všech obtíží je skupina Židů, nebo že jsou Němci jako národ povoláni k tomu řídit a ovládat celý svět. Až příliš lidí se dalo strhnout tímto učením, až příliš mnoho lidí nahradilo vlastní zdravý úsudek stádní a postupně i státní doktrínou. Nezapomeňme, že Hitler neprovedl žádný nelegální puč či převrat, nýbrž byl zvolen v řádných demokratických volbách většinou svého národa. Nikdo nikdy nemůže zaručit, že se situace nemůže opakovat.

Dalším případem, kde funguje davová psychóza po dlouhou dobu, je sdružení lidí, kde převládá sektářské myšlení. Také se někdy setkáváme s pojmem gumování mozku, vymývání mozku. Buď se jedná o náboženské sekty, nebo o sekty vykonávající hospodářskou činnost. Měl jsem možnost navštívit osobně většinu náboženských organizací působících legálně na území ČR, navštívil jsem rovněž i některá shromáždění při náboru nových členů do firem Herbalife a Amway. Jednoznačně se zde jednalo o manipulaci s lidmi skrze neuvěřitelná svědectví o zázračném zbohatnutí, fantastických účincích jejich přípravků zlepšujících pomalu i oběh Země kolem vlastní osy :-). Když tento koktejl svědectví o tom, jak to prý bezvadně funguje, doplníte emotivní hudbou, usmívajícími se tvářemi, které vám tvrdí, že vás milují a chtějí vám pomáhat, můžeme se divit, že tolik lidí tomuto svodu tak snadno podléhá?

Occupy Wall Street on Times Square.jpg

Docela překvapivé bylo pro mě zjištění, že podobné mechanismy, které jsem dosud popisoval, mohou fungovat i např. na pracovišti. Většina lidí ráda podléhá tlaku chlebodárce, někteří pouze proto, aby se vyhnuli zbytečnému a namáhavému hledání pravdy, když přitom na tom nejsou nijak zainteresováni a jejich případná aktivita v tomto směru by nebyla žádoucí, ani honorována, naopak mohla by být předmětem následných sankcí. Vše funguje o to lépe, oč má manipulátor davu lepší divadelní, dramatické schopnosti a určité charisma a přesvědčivost osobního podání. Většina lidí ovšem i tak snadno podléhá tomu stavu, že kam se řítí většina, tam se řítí i oni. Splynout s davem je jedna z nejbezpečnějších technik, kterou nás dříve příroda vybavila, abychom snížili riziko napadnutí např. predátorem. Jsme-li v davu, má predátor spousty dalších na výběr, které může zkonzumovat a nás si přitom ani nevšimnout. Máme-li pocit ohrožení, je pro nás výhodné splynout s davem, přidat se na stranu většiny. Je-li to morální - to zjišťujeme teprve následně, nebo se tím nezabýváme vůbec. Hlavně, že jsme byli zachráněni. Jsme schopni obětovat vše. Sebeúctu, čest, nevadí nám být na chvíli prodejnou děvkou, pokud to skýtá jistotu záchrany a odvrácení od všech nepříjemností. Samozřejmě, že ani toto neplatí paušálně a i v podobných situacích najdeme jedince, kteří jsou schopni si zachovat chladnou hlavu, nepodléhat tlaku masy a reagovat podle dlouhodobých pěstovaných vnitřních hodnot. To jsou však spíše výjimky a podobných jedinců v dějinách nenajdeme mnoho. Ale existují a jejich jména pak najdeme v učebnicích historie. Jsou to většinou ti, kteří tento svět posouvají dále.